Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Ein song, ein salme av Korahs born. Til songmeisteren; etter Mahalat leannot; ein song til lærdom av ezrahiten Heman. Herre, min Frelse-Gud! Dag og natt ropar eg framfyre deg.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Lat mi bøn koma for di åsyn, bøyg ditt øyra til mitt klagerop!
For mi sjæl er mett av ulukkor, og mitt liv er kome nær til helheimen. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Eg er rekna lik deim som fer ned i gravi, eg er som ein mann utan livskraft.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Eg er forlaten millom dei daude, som dei ihelslegne som ligg i gravi, som du ikkje meir kjem i hug, då dei er avskorne frå di hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Du hev lagt meg i den djupe hola, i myrkrer, i ovdjup.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Din harm kvilar tungt på meg, og med alle dine bylgjor trengjer du meg. (Sela)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Du hev drive mine kjenningar langt burt frå meg, du hev gjort meg til ein styggedom for deim, eg er innestengd og kann ikkje koma ut.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mitt auga hev vanmegtast av liding, eg hev kalla på deg kvar dag, Herre, eg hev rett ut mine hender til deg.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Gjer du vel under for dei daude? eller vil skuggar stand upp og lova deg? (Sela)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Tru dei i gravi fortel um di miskunn, og um di truskap i avgrunnen?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Vert dine under kjende i myrkret, og di rettferd i gløymelandet?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Men eg ropar til deg, Herre, og um morgonen kjem mi bøn imot deg.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Kvifor, Herre, støyter du burt mi sjæl? Kvifor løyner du ditt andlit for meg?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Arm er eg og døyande frå ungdomen av, eg ber dine rædslor, eg lyt gjeva meg yver.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Logarne av din harm hev gjenge yver meg, dine skræmor hev gjort meg til inkjes.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Dei hev ringa seg um meg som vatn all dagen, dei hev i samlag kringsett meg.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Du hev drive langt burt frå meg ven og næste, mine kjenningar er myrkret.
