Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Drottinn, þú Guð minn og hjálpari minn, ég ákalla þig um daga og nætur.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Svaraðu bænum mínum! Hlustaðu á hróp mitt,
því að ég er altekinn ótta og finn dauðann nálgast. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
„Líf hans er að fjara út, “segja sumir, „það er vonlaust með hann.“
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Ég er einn og yfirgefinn og bíð þess eins að deyja, rétt eins og þeir sem falla á vígvellinum.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Þú hefur varpað mér niður í myrkradjúp.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Reiði þín hefur þrýst mér niður, hver holskeflan á fætur annarri kaffærir mig.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Vinir mínir sneru við mér bakinu og eru horfnir – það var af þínum völdum. Ég er innikróaður, sé enga undankomuleið.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Augu mín eru blinduð af tárum. Daglega kalla ég eftir hjálp þinni. Ó, Drottinn, ég lyfti höndum í bæn um náð!
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Gerðu kraftaverk svo að ég deyi ekki, því hvað gagnar mér hjálp þín ef ég ligg kaldur í gröfinni? Þá get ég ekki lofað þig!
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Geta hinir látnu vegsamað gæsku þína? Syngja þeir um trúfesti þína?!
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Getur myrkrið borið vitni um máttarverk þín? Hvernig eiga þeir sem búa í landi gleymskunnar að tala um hjálp þína?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Ó, Drottinn, dag eftir dag bið ég fyrir lífi mínu.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Drottinn, hvers vegna hefur þú útskúfað mér? Af hverju hefur þú snúið þér burt frá mér og litið í aðra átt?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Allt frá æsku hef ég átt erfiða ævi og oft staðið andspænis dauðanum. Ég er magnþrota gagnvart örlögum þeim sem þú hefur búið mér.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Heift þín og reiði hefur lamað mig. Þessi skelfing þín hefur næstum gert út af við mig.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Alla daga hvolfist hún yfir mig.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Ástvinir, félagar og kunningjar – öll eru þau farin. Ég sit hér einn í myrkri.
