Žalmy 88

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Ein Lied, ein Psalm von den Korahiten; dem Musikmeister, nach (der Singweise = Melodie) »die Krankheit«; ein Lehrgedicht von Heman, dem Esrahiten. O HERR, du Gott meines Heils,

2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

o laß mein Gebet vor dich kommen, neige dein Ohr meinem Flehen zu!

3 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)

Denn meine Seele ist mit Leiden gesättigt, und mein Leben naht sich dem Totenreich. (Sheol h7585)

4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Schon zählt man mich zu den ins Grab Gesunknen, ich bin wie ein Mann ohne Lebenskraft.

5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Unter den Toten hab’ ich mein Lager gleichwie Erschlagne, die im Grabe liegen, deren du nicht mehr gedenkst: sie sind ja deiner Hand entrückt.

6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Du hast mich in die Grube der Unterwelt versetzt, in finstre Nacht, in die Tiefe;

7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)

auf mir lastet schwer dein Grimm, und mit all deinen Wogen drückst du mich nieder. (SELA)

8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Meine Bekannten hast du mir entfremdet, hast mich ihnen zum Abscheu gemacht; eingeschlossen bin ich und kann nicht hinaus:

9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

mein Auge erlischt vor Elend. Ich rufe zu dir, o HERR, jeden Tag, ich breite zu dir meine Hände aus:

10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)

»Kannst an den Toten du Wunder tun, oder werden Schatten aufstehn, um dich zu preisen? (SELA)

11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Wird man im Grabe von deiner Gnade erzählen, von deiner Treue im Abgrund?

12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Verkündet man dein Wunderwalten in der Finsternis und deine Gerechtigkeit im Lande des Vergessens?«

13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Ich dagegen rufe laut zu dir, o HERR, schon am Morgen tritt mein Gebet vor dich:

14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

»Warum, o HERR, verwirfst du mich, verbirgst du dein Antlitz vor mir?«

15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Elend bin ich und siech von Jugend auf, ich trage deine Schrecken und verzweifle.

16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Deine Zornesgluten sind über mich hingegangen, deine Schrecknisse haben mich vernichtet;

17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

sie umgeben mich immerdar wie Wasserfluten, umringen mich allzumal.

18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

Freunde und Gefährten hast du mir entfremdet: nur die Finsternis ist mir vertraut (geblieben).