Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Cantique. Psaume. Pour les fils de Coré. Au chef de musique, sur Mahalath-Leannoth. Pour instruire. D’Héman, l’Ezrakhite. Éternel, Dieu de mon salut! j’ai crié de jour [et] de nuit devant toi.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Que ma prière vienne devant toi, incline ton oreille à mon cri.
Car mon âme est rassasiée de maux, et ma vie touche au shéol. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Je suis compté parmi ceux qui descendent dans la fosse, je suis comme un homme qui n’a pas de force,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Gisant parmi les morts, comme les tués qui sont couchés dans le sépulcre, desquels tu ne te souviens plus, et qui sont retranchés de ta main.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Tu m’as mis dans une fosse profonde, dans des lieux ténébreux, dans des abîmes.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Ta fureur s’est appesantie sur moi, et tu m’as accablé de toutes tes vagues. (Sélah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Tu as éloigné de moi ceux de ma connaissance, tu m’as mis en abomination auprès d’eux; je suis enfermé, et je ne puis sortir.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mon œil se consume d’affliction; j’ai crié à toi, Éternel, tous les jours; j’ai étendu mes mains vers toi.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Feras-tu des merveilles pour les morts? ou les trépassés se lèveront-ils pour te célébrer? (Sélah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Racontera-t-on ta bonté dans le sépulcre, ta fidélité dans l’abîme?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Connaîtra-t-on tes merveilles dans les ténèbres, et ta justice dans le pays de l’oubli?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Mais moi, Éternel! je crie à toi, et dès le matin ma prière te prévient.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Éternel! pourquoi as-tu rejeté mon âme, [et] me caches-tu ta face?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Je suis affligé et expirant dès ma jeunesse; je porte tes terreurs, je ne sais où j’en suis.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Les ardeurs de ta colère ont passé sur moi, tes frayeurs m’ont anéanti;
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Elles m’ont environné comme des eaux tout le jour, elles m’ont entouré toutes ensemble.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Tu as éloigné de moi amis et compagnons; ceux de ma connaissance [me sont] des ténèbres.
