Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
A Song, a Psalm for the sons of Korah. To the chief Musician. Upon Mahalath Leannoth. An instruction. Of Heman the Ezrahite. Jehovah, God of my salvation, I have cried by day [and] in the night before thee.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Let my prayer come before thee; incline thine ear unto my cry.
For my soul is full of troubles, and my life draweth nigh to Sheol. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I am reckoned with them that go down into the pit; I am as a man that hath no strength:
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Prostrate among the dead, like the slain that lie in the grave; whom thou rememberest no more, and who are cut off from thy hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Thou hast laid me in the lowest pit, in dark places, in the deeps.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Thy fury lieth hard upon me, and thou hast afflicted [me] with all thy waves. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Thou hast put my familiar friends far from me; thou hast made me an abomination unto them: I am shut up, and I cannot come forth.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mine eye consumeth by reason of affliction. Upon thee, Jehovah, have I called every day; I have stretched out my hands unto thee.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Wilt thou do wonders to the dead? shall the shades arise and praise thee? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Shall thy loving-kindness be declared in the grave? thy faithfulness in Destruction?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Shall thy wonders be known in the dark? and thy righteousness in the land of forgetfulness?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
But as for me, Jehovah, I cry unto thee, and in the morning my prayer cometh before thee.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Why, O Jehovah, castest thou off my soul? [why] hidest thou thy face from me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I am afflicted and expiring from my youth up; I suffer thy terrors, [and] I am distracted.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Thy fierce anger hath gone over me; thy terrors have brought me to nought:
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They have surrounded me all the day like water; they have compassed me about together.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Lover and associate hast thou put far from me: my familiar friends are darkness.
