Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Песен, псалом за Кореевите потомци. За първия певец, по наскърбително боледуване. Поучение на Емана Езраева. Господи Боже Спасителю мой, И денем и нощем съм викал пред Тебе
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Нека дойде молитвата ми пред Твоето присъствие; Приклони ухото Си към вика ми.
Защото се насити душата ми на бедствия, И животът ми се приближи до преизподнята. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Считан съм с ония, които слизат в рова; Станах като човек, който няма помощ,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Изхвърлен между мъртвите, Като убитите, които лежат в гроба, За които Ти не се сещаш вече, И които са отсечени от ръката Ти.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Положил си ме в най-дълбокия ров, В тъмни места, в бездните.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Натегна на мене Твоят гняв, И с всичките Си вълни Ти си ме притиснал. (Села)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Отдалечил си от мене познатите ми; Направил си ме гнусен на тях; Затворен съм, и не мога да изляза.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Окото ми чезне от скръб; Господи, Тебе съм призовавал всеки ден, Простирал съм към Тебе ръцете си.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
На мъртвите ли ще покажеш чудеса? Или умрелите ще станат и ще Те хвалят? (Села)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
В гроба ли ще се прогласява Твоето милосърдие, Или в мястото на погибелта
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Ще се познаят ли в тъмнината чудесните Ти дела, И правдата Ти в земята на забравените?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Но аз към Тебе, Господи, извиках; И на ранина молитвата ми ще Те предвари.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Господи, защо отхвърли душата ми? Защо криеш лицето Си от мене?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
От младини съм угнетен и бера душа; Търпя твоите ужаси, и в изумление съм.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Гневът Ти мина върху мене; Страхотиите Ти ме отсякоха.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Като води ме обикалят цял ден, Купно ме окръжават.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Отдалечил си от мене любим и приятел; Познатите ми са мрак.
