< Žalmy 83 >
1 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
Bože! nemoj zamuknuti, nemoj šutjeti, niti poèivaj, Bože!
2 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
Jer evo neprijatelji tvoji uzavreše, i koji te nenavide, podigoše glavu.
3 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
Po narod tvoj zlo naumiše, i dogovaraju se na izbrane tvoje.
4 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
Rekoše: hodite da ih istrijebimo izmeðu naroda da se više ne spominje ime Izrailjevo.
5 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
Složno pristaše i suprot tebi vjeru uhvatiše:
6 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
Naselja Edomova i Ismailovci, Moav i Agareni,
7 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
Geval i Amon i Amalik, Filisteji s Tircima;
8 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah)
I Asur udruži se s njima; postadoše mišica sinovima Lotovijem.
9 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
Uèini im onako kao Madijamu, kao Sisari, kao Javinu na potoku Kisonu,
10 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
Koji su istrijebljeni u Aendoru, nagnojiše sobom zemlju.
11 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
Uradi s njima, s knezovima njihovijem, kao s Orivom i Zivom, i sa svima glavarima njihovijem kao sa Zevejem i Salmanom.
12 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
Jer govore: osvojimo naselja Božija.
13 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
Bože moj! zapovjedi neka budu kao prah, kao pijesak pred vjetrom.
14 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
Kao što oganj sažiže šumu, i kao plamen što zapaljuje gore,
15 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
Tako ih pognaj burom svojom i vihorom svojim smeti ih.
16 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
Pokrij lice njihovo sramotom, da bi tražili ime tvoje, Gospode!
17 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
Neka se stide i srame dovijeka, neka se smetu i izginu!
18 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
I neka znadu da si ti, kojemu je ime Gospod, jedini najviši nad svom zemljom.