Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Cantád a Dios nuestra fortaleza: cantád con júbilo al Dios de Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Tomád la canción, y dad al adufe: a la arpa de alegría, con el salterio.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Tocád la trompeta en la nueva luna, en el día señalado: en el día de nuestra solemnidad.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Porque estatuto es de Israel: juicio del Dios de Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Por testimonio en José le ha constituido, cuando salió sobre la tierra de Egipto: donde oí lenguaje que no entendía.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Quité entonces su hombro de debajo de la carga: sus manos se quitaron de las ollas.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
En la angustia llamaste, y yo te libré; te respondí en el secreto del trueno; te probé sobre las aguas de Meriba. (Selah)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Oye, pueblo mío, y protestarte he: Israel, si me oyeres;
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
No habrá en ti dios ajeno: ni te encorvarás a dios extraño.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Yo soy Jehová tu Dios, que te hice subir de la tierra de Egipto: ensancha tu boca, y henchirla he.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Mas mi pueblo no oyó mi voz: e Israel no me quiso a mí.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Y dejélos a la dureza de su corazón; caminaron en sus consejos.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
¡O si mi pueblo me oyera, si Israel anduviera en mis caminos!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
En nada derribara yo a sus enemigos: y volviera mi mano sobre sus adversarios.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Los aborrecedores de Jehová le hubieran mentido: y el tiempo de ellos fuera para siempre.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Y Dios le hubiera mantenido de grosura de trigo: y de miel de la piedra te hubiera hartado.
