Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Радујте се Богу, који нам даје крепост; покликујте Богу Јаковљевом.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Подигните песме, дајте бубањ, слатке гусле са псалтиром.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Трубите о мени у трубу, о уштапу ради празника нашег.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Јер је такав закон у Израиља, наредба од Бога Јаковљевог.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
За сведочанство постави Јосифу ово, кад иђаше на земљу мисирску. Језик, ког не знах, чух!
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
"Уклонио сам рамена његова од бремена, руке његове опростише се котарица.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
У невољи си ме зазвао, и избавих те, услиших те усред грома, на води Мериви искушах те.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Слушај, народе мој, и засведочићу ти, Израиљу, о кад би ме послушао:
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Да не буде у тебе туђег бога, и богу страном немој се клањати.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Ја сам Господ, Бог твој, који сам те извео из земље мисирске; отвори уста своја, и ја ћу их напунити.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Али не послуша народ мој глас мој, Израиљ не мари за ме.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
И ја их пустих на вољу срца њихова, нека ходе по својим мислима.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
О кад би народ мој слушао мене, и синови Израиљеви ходили путевима мојим!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Брзо бих покорио непријатеље њихове, и на противнике њихове дигао бих руку своју;
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Који мрзе на Господа, били би им покорни, и добри дани њихови били би довека;
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Најбољом би пшеницом хранио њих, и медом бих из камена ситио их."
