< Žalmy 81 >
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Salmo de Asafe, para o regente, conforme “Gitite”: Cantai de alegria a Deus, [que é] nossa força; mostrai alegria ao Deus de Jacó.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Levantai uma canção, e dai-nos o tamborim; a agradável harpa com a lira.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Tocai trombeta na lua nova; e na lua cheia, no dia de nossa celebração.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Porque [isto] é um estatuto em Israel, e uma ordem do Deus de Jacó.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Ele o pôs como testemunho em José, quando tinha saído contra a terra do Egito, [onde] ouvi uma língua que eu não entendia:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Tirei seus ombros de debaixo da carga; suas mãos foram livrados dos cestos.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Na angústia clamaste, e livrei-te dela; te respondi no esconderijo dos trovões; provei a ti nas águas de Meribá. (Selá)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Ouve [-me], povo meu, e eu te darei testemunho; ó Israel, se tu me ouvisses!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Não haverá entre ti deus estranho, e não te prostrarás a um deus estrangeiro.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Eu sou o SENHOR teu Deus, que te fiz subir da terra do Egito; abre tua boca por completo, e eu a encherei.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Mas meu povo não ouviu minha voz, e Israel não me quis.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Por isso eu os entreguei ao desejo de seus próprios corações, e andaram conforme seus próprios conselhos.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Ah, se meu povo me ouvisse, se Israel andasse em meus caminhos!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Em pouco tempo eu derrotaria seus inimigos, e viraria minha mão contra seus adversários.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Os que odeiam ao SENHOR, a ele se submeteriam, e o tempo [da punição] deles seria eterno.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
E ele sustentaria [Israel] com a abundância de trigo; e eu te fartaria com o mel da rocha.