Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
To the Overseer. — 'On the Gittith.' By Asaph. Cry aloud to God our strength, Shout to the God of Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Lift up a song, and give out a timbrel, A pleasant harp with psaltery.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Blow in the month a trumpet, In the new moon, at the day of our festival,
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
For a statute to Israel it [is], An ordinance of the God of Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
A testimony on Joseph He hath placed it, In his going forth over the land of Egypt. A lip, I have not known — I hear.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
From the burden his shoulder I turned aside, His hands from the basket pass over.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
In distress thou hast called and I deliver thee, I answer thee in the secret place of thunder, I try thee by the waters of Meribah. (Selah)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Hear, O My people, and I testify to thee, O Israel, if thou dost hearken to me:
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
There is not in thee a strange god, And thou bowest not thyself to a strange god.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
I [am] Jehovah thy God, Who bringeth thee up out of the land of Egypt. Enlarge thy mouth, and I fill it.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
But, My people hearkened not to My voice, And Israel hath not consented to Me.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
And I send them away in the enmity of their heart, They walk in their own counsels.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
O that My people were hearkening to Me, Israel in My ways would walk.
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
As a little thing their enemies I cause to bow, And against their adversaries I turn back My hand,
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Those hating Jehovah feign obedience to Him, But their time is — to the age.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
He causeth him to eat of the fat of wheat, And [with] honey from a rock I satisfy thee!
