Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Escucha, pueblo mío, mi ley: inclinád vuestro oído a las palabras de mi boca.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Abriré en parábola mi boca: hablaré enigmas del tiempo antiguo:
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Los cuales hemos oído y entendido: que nuestros padres nos los contaron.
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
No los encubriremos a sus hijos, contando a la generación postrera las alabanzas de Jehová: y su fortaleza, y sus maravillas, que hizo.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Que levantó testimonio en Jacob, y puso ley en Israel: la cual mandó a nuestros padres, que la notificasen a sus hijos:
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
Para que sepa la generación postrera: y los hijos que nacerán, que se levantarán, cuenten a sus hijos:
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Y pondrán en Dios su confianza, y no se olvidarán de las obras de Dios: y guardarán sus mandamientos.
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Y no serán como sus padres, generación contumaz, y rebelde: generación que no compuso su corazón, ni su espíritu fue fiel con Dios.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Los hijos de Efraím armados, flecheros, volvieron las espaldas el día de la batalla.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
No guardaron el concierto de Dios: ni quisieron andar en su ley,
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Antes se olvidaron de sus obras, y de sus maravillas que les había mostrado.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Delante de sus padres hizo maravillas en la tierra de Egipto, en el campo de Soan.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Rompió la mar, e hízolos pasar: e hizo estar las aguas como en un montón.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Y llevólos con nube de día, y toda la noche con lumbre de fuego.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Hendió las peñas en el desierto: y dióles a beber de abismos grandes.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Y sacó de la peña corrientes, e hizo descender aguas, como ríos.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Y tornaron aun a pecar contra él, enojando al Altísimo en la soledad.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Y tentaron a Dios en su corazón, pidiendo comida para su alma.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Y hablaron contra Dios, diciendo: ¿Podrá Dios poner nos mesa en el desierto?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
He aquí, ha herido la peña, y corrieron aguas, y arroyos salieron ondeando: ¿podrá también dar pan? ¿aparejará carne a su pueblo?
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Por tanto oyó Jehová, y enojóse: y encendióse el fuego en Jacob, y el furor subió también en Israel.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Porque no habían creído a Dios, ni habían confiado de su salud.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Y mandó a las nubes de arriba: y abrió las puertas de los cielos.
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
E hizo llover sobre ellos maná para comer, y dióles trigo de los cielos.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Pan de nobles comió el hombre: envióles comida a hartura.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Movió al solano en el cielo; y trajo con su fortaleza al austro,
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
E hizo llover sobre ellos carne, como polvo: y aves de alas como arena de la mar.
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
E hízo las caer en medio de su campo, al rededor de sus tiendas.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Y comieron, y hartáronse mucho: y cumplióles su deseo.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
No habían aun quitado de sí su deseo, aun su vianda estaba en su boca,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Cuando vino sobre ellos el furor de Dios, y mató en los gruesos de ellos, y derribó los escogidos de Israel.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Con todo esto pecaron aun; y no dieron crédito a sus maravillas.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Y consumió en muy poco sus días, y sus años apresuradamente.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Si los mataba, entonces le buscaban; y convertíanse, y buscaban a Dios de mañana.
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
Y acordábanse que Dios era su refugio: y el Dios Alto su redentor.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Y lisonjeábanle con su boca; y con su lengua le mentían:
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Mas sus corazones no eran rectos con él: ni estuvieron firmes en su concierto.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Mas él, misericordioso perdonaba la maldad, y no los destruyó: y abundó su misericordia para apartar su ira, y no despertó toda su ira.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Y acordóse que eran carne: espíritu que va y no vuelve.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
¡Cuántas veces le ensañaron en el desierto, le enojaron en la soledad!
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Y volvieron, y tentaron a Dios: y limitaron al Santo de Israel.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
No se acordaron de su mano: del día que les redimió de angustia;
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Que había puesto en Egipto sus señales: y sus maravillas en el campo de Soan:
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Y había vuelto sus ríos en sangre: y sus corrientes porque no bebiesen:
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Había enviado en ellos una mezcla de moscas que los había comido: asimismo ranas que los destruyeron.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Y había dado al pulgón sus frutos: y sus trabajos a la langosta.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Había destruido sus viñas con granizo, y sus higuerales con piedra.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Y entregó al pedrisco sus bestias, y sus ganados al fuego.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Había enviado en ellos el furor de su saña: ira y enojo, y angustia, y ángeles malos.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Enderezó el camino a su furor: no detuvo la vida de ellos de la muerte, antes entregó su vida a la mortandad:
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
E hirió a todo primogénito en Egipto; las primicias de las fuerzas en las tiendas de Cam.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
E hizo partir, como hato de ovejas, su pueblo; y llevólos, como a un rebaño, por el desierto.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Y guiólos con seguridad, que no tuvieron miedo; y a sus enemigos cubrió la mar.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Metiólos en los términos de su tierra santa; en este monte, que ganó su mano derecha.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Y echó las naciones de delante de ellos, e hízolas caer en cordel de heredad: e hizo habitar en sus moradas a las tribus de Israel.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Y tentaron, y enojaron al Dios Altísimo; y no guardaron sus testimonios.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Y volviéronse, y rebeláronse como sus padres; volviéronse como arco engañoso.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Y enojáronle con sus altos; y provocáronle a zelo con sus esculturas.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Oyó Dios, y enojóse; y aborreció en grande manera a Israel.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Por esta causa dejó el tabernáculo de Silo, la tienda en que habitó entre los hombres.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Y dio en cautividad su fortaleza; y su gloria en mano del enemigo.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Y entregó a su pueblo a la espada; y airóse contra su heredad.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
A sus mancebos tragó el fuego; y sus vírgenes no fueron loadas.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Sus sacerdotes cayeron a espada: y sus viudas no lamentaron.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Y despertóse el Señor, como un dormido: como un valiente, que da voces a causa del vino:
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
E hirió a sus enemigos detrás: dióles vergüenza perpetua.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Y aborreció la tienda de José; y no escogió a la tribu de Efraím:
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Mas escogió a la tribu de Judá: al monte de Sión, al cual amó.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Y edificó, como alturas, su santuario: como la tierra, lo acimentó para siempre.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Y eligió a David su siervo: y tomóle de las majadas de las ovejas.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Detrás de las paridas le trajo: para que apacentase a Jacob su pueblo, y a Israel su heredad.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Y apacentólos con enterez de su corazón: y con las industrias de sus manos los pastoreó.
