Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Ein song til lærdom av Asaf. Lyd, mitt folk, på læra mi, legg øyra til det munnen min talar!
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Eg vil opna min munn med fyndord, eg vil lata gåtor frå gamall tid strøyma ut.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Det me hev høyrt og veit, og det våre feder hev fortalt oss,
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
det vil me ikkje dylja for deira born, men fortelja Herrens pris for den komande ætti, og hans styrke og hans under, som han hev gjort.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Han hev sett upp eit vitnemål i Jakob, og ei lov hev han lagt i Israel, som han baud våre feder, til å kunngjera deim for borni,
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
so den komande ætti, dei born som skulde verta fødde, kunde kjenna deim, at dei kunde koma fram og fortelja um deim til sine born,
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
og setja si von til Gud, og ikkje gløyma Guds verk, men taka vare på hans bodord,
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
og ikkje vera som deira feder, ei tver og tråssug ætt, ei ætt som ikkje gjorde sitt hjarta fast, og som i si ånd ikkje var trufast mot Gud.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Efraims born, dei væpna bogeskyttarar, dei snudde på stridsdagen.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Dei heldt ikkje Guds pakt og vilde ikkje ferdast i hans lov.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Og dei gløymde hans storverk og hans under som han hadde synt deim.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
For deira feder hadde han gjort under i Egyptarlandet på Soans mark.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Han kløyvde havet og let deim ganga igjenom, og let vatnet standa som ein haug.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Og han leidde deim med skyi um dagen, og heile natti ved elds ljos.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Han kløyvde berg i øydemarki og let deim drikka som av store vatsdjup.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Og han let bekkjer koma or fjellet og fekk vatn til å renna ned som elvar.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Men dei heldt endå på og synda imot honom, og var tråssuge mot den Høgste i øydemarki.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Og dei freista Gud i sitt hjarta, so dei kravde mat for si lyst.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Og dei tala imot Gud, dei sagde: «Kann vel Gud duka bord i øydemarki?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Sjå, han slo i berg, so vatn rann ut, og bekkjer fløymde. Tru han og kann gjeva brød, eller koma med kjøt til sitt folk?»
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Difor, då Herren høyrde det, vart han harm, og eld loga upp mot Jakob, og vreide reiste seg mot Israel;
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
for dei trudde ikkje på Gud og leit ikkje på hans frelsa.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Og han gav skyerne ovantil, og himmelportarne let han upp.
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Og han let manna regna yver deim til føda, og himmelkorn gav han deim.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Englebrød fekk menneskje eta, nista sende han deim til mette.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Han let austanvinden fara ut i himmelen, og han førde sunnanvinden fram ved si magt.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Og han let kjøt regna yver deim som dust, og fljugande fuglar som havsens sand,
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
og han let deim falla ned midt i deira læger, kringum deira bustader.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
Og dei åt og vart ovleg mette, og det dei hadde hug på, let han deim få.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
Dei var ikkje komne burt frå si lyst, endå hadde dei maten i munnen,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
då steig Guds vreide upp imot deim, og han drap deira sterke menner hjå deim, og Israels ungdomar slo han ned.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Med alt dette synda dei endå, og dei trudde ikkje på hans under.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Og han let deira dagar kverva i fåfengd, og deira år i rædsla.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Når han slo deim ned, då spurde dei etter honom, og vende um og søkte Gud,
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
og kom i hug at Gud var deira berg og den høgste Gud var deira atterløysar.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Men dei gjølte for honom med sin munn, og laug for honom med si tunga.
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Og deira hjarta hekk ikkje fast ved honom, og dei var ikkje true mot hans pakt.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Men han er miskunnsam, han forlet skuld og tyner ikkje, og mange gonger let han sin vreide venda um, og han vakte ikkje heile sin harm.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Og han kom i hug at dei var kjøt, ein andepust som kverv og ikkje kjem att.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Kor ofte dei tråssa honom i øydemarki og gjorde honom sorg i audni!
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Og dei freista atter Gud og krenkte Israels Heilage.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Dei kom ikkje handi hans i hug, eller den dagen då han fria deim frå fienden,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
då han gjorde sine teikn i Egyptarland, og sine undergjerningar på Soans mark.
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Og han gjorde deira elvar til blod, og sine rennande vatn kunde dei ikkje drikka.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Han sende imot deim flugesvermar som åt deim upp, og froskar som tynte deim.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Og han gav deira grøda til gnagaren og deira arbeid til grashoppen.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Han slo deira vintre ned med hagl og deira morbærtre med haglsteinar.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Og han gav deira fe til haglet og deira hjorder til eldingarne.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Han sende på deim sin brennande vreide, sinne og harm og trengsla, ei sending av uferds-englar.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Han braut veg for sin vreide, han sparde ikkje deira sjæl for dauden, og deira liv gav han til sotti.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Og han slo alle fyrstefødde i Egyptarland, fyrstegrøda av dei sterke i Khams tjeld.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
Og han let sitt folk fara av stad som sauer, og førde deim som ei hjord i øydemarki.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Og han leidde deim trygt, og dei ræddast ikkje, men havet løynde deira fiendar.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Og han førde deim til sitt heilage landmerke, det fjell som hans høgre hand hadde vunne.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Og han dreiv ut heidningar for deim, og let deira land falla til deim som arv, og let Israels ætter bu i deira tjeld.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Men dei freista Gud, den Høgste, og tråssa honom, og hans vitnemål agta dei ikkje på.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Og dei veik av og var utrugne som deira feder, dei vende um som ein veik boge.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Dei harma honom med sine haugar og eggja honom med sine avgudar.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Gud høyrde det og vart vreid, og han vart svært leid av Israel.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Og han gjekk burt frå sin bustad i Silo, det tjeld han hadde slege upp millom menneskje.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
Og han let sin styrke verta førd burt som fange, og gav si æra i fiendehand.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Og han gav sitt folk til sverdet, og på sin arv harmast han.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Eld åt deira unge menner, og deira møyar fekk ingen bruresong.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Deira prestar fall for sverdet, og deira enkjor fekk ikkje syrgja
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Då vakna Herren som ein sovande, som ei kjempa frå rus av vin.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
Og han slo sine fiendar attende, og han førde yver deim æveleg skam.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
Og han støytte burt Josefs tjeld, og Efraims ætt valde han ikkje ut.
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Men han valde Judas ætt, Sions fjell som han elska.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Og han bygde sin heilagdom som høge fjell, liksom jordi som han hev grunnfest til æveleg tid.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Og han valde ut David, sin tenar, og tok honom frå sauegrindarne.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Han førde honom frå lambsauerne som han fylgde, til å gjæta Jakob, sitt folk, og Israel, sin arv.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Og han gjætte deim etter sitt ærlege hjarta, og med si kloke hand leidde han deim.
