Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Асафово поучение. Слушайте, люде мои, поучението ми: Приклонете ушите си към думите на устата ми.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Ще отворя устата си в притча, Ще произнеса гатанки от древността.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Това, което чухме и научихме, И нашите бащи ни разказаха,
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Няма да го скрием от чадата им в идното поколение, Но ще повествуваме хвалите на Господа, Неговата сила и чудесните дала, които извърши,
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Защото Той постави свидетелство в Якова, И положи закон в Израиля, За които заповяда в Израиля, За които заповяда на бащите ни Да ги възвестяват чадата си,
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
За да ги знае идното поколение, Децата, които щяха да се родят, - Които да настанат и да ги разказват на своите чада.
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
За да възложат надеждата си на Бога, И да не забравят делата на Бога, Но да пазят Неговите заповеди,
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
И да не станат като бащите си, Упорито и непокорно поколение, Поколение, което не утвърди сърцето си. И чийто дух не биде непоколебим за Бога.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Ефремците, макар въоръжени и запъващи лъкове, Върнаха се назад в деня на боя.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Не опазиха завета на Бога, И в закона Му не склониха да ходят,
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
А забравиха Неговите деяния И чудесните дела, които им показа.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Пред бащите им извърши чудеса В Египетската земя, в полето Танис
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Раздвои морето и ги преведе, И направи водите да стоят като грамада.
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Води ги денем с облак, И цялата нощ с огнена виделина.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Разцепи канари в пустинята, И ги напои изобилно като от бездни.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
И изведе потоци из канарата, И направи да потекат води като реки.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Но те продължиха да Му съгрешават още И да огорчават Всевишния в безводната страна.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
Със сърцето си изпитаха Бога, Като искаха ястия за лакомството си,
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
И говориха против Бога, казвайки: Може ли Бог да приготви трапеза в пустинята?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Ето, Той удари канарата, та потекоха води и потоци преляха; А може ли и хляб да даде, или да достави месо за людете Си?
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Затова Господ чу и се разгневи, И огън пламна против Якова, А още и гняв обсипа Израиля;
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Защото не повярваха в Бога, Нито Му уповаваха, че ще ги избави.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
При все това Той заповяда на облаците горе, И отвори небесните врати,
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Та им наваля манна да ядат И даде им небесно жито.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Всеки ядеше ангелски хляб; Прати им храна до насита.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Подигна източен вятър на небето, И със силата Си докара южния вятър.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
Наваля върху тях и месо изобилно като прах, И птици крилати много като морския пясък;
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
И направи ги да падат всред стана им, Около жилищата им.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
И тъй, ядоха и се преситиха, Като им даде това, което желаеха.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
А докато още не бяха се отказали от лакомството си, И ястието им бе в устата им,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Гневът Божий ги обсипа та изби по-тлъстите от тях, И повали отборните на Израиля.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
При всичко това те следваха да съгрешават, И не вярваха поради чудесните Му дела.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
Затова Той изнуряваше дните им със суета, И годините им с ужас.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Когато ги умъртвяваше, тогава питаха за Него, Та изново търсеха Бога ревностно;
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
И спомниха, че Бог им беше канара, И всевишният Бог техен изкупител.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Но с устата си Го ласкаеха, И с езика си Го лъжеха;
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Защото сърцето им не беше право пред Него, Нито бяха верни на завета Му.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Но Той, като многомилостив, прощаваше беззаконието им и не ги погубваше; Да! много пъти въздържаше гнева Си, И не подигаше всичкото Си негодувание;
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
И си спомняше, че бяха плът, Вятър, който прехожда и не се връща.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Колко пъти Го огорчаваха в пустинята И Го разгневяваха в безводната страна,
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Като изново изпитваха Бога, И предизвикваха Светия Израилев!
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Не си спомнюваха силата на ръката Му В деня, когато ги избави от противника,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
Как показа в Египет знаменията Си, И чудесата на полето Танис,
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
И превърна вадите им в кръв, И потоците им, та не можаха да пият;
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Как прати върху тях рояци мухи, които ги изпоядоха, И жаби, които ги изпогубиха,
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
И предаде произведенията им на гъсеници, И трудовете им на скакалци
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Как порази с град лозята им, И със светкавици черниците им,
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
И предаде на град добитъка им, И стадата им на мълнии;
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Как изля върху тях пламенния Си гняв, Негодувание, ярост и неволя, - Нашествие на ангелите на злощастието,
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Изравни пътя за гнева Си, Но пощади от смърт душата им, Но предаде на мор живота им;
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Как порази всеки първороден заведе ги като стадо в Египет, Първака на силите им в шатрите на Хама,
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
А людете Си изведе като овци и заведе ги като стадо в пустинята,
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
И води ги безопасно, така щото не се бояха, А неприятелите им - морето ги покри;
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
Как ги въведе в светия Си предел. В тая поляна, която десницата Му придоби,
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
И изгони пред тях народите, Та им ги раздели за наследство с въже, И в шатрите им настани Израилевите племена.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Но въпреки това те изпитваха Всевишния Бог и се бунтуваха против Него, И не пазеха наредбите Му,
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Но връщаха се назад, и обхождаха се неверно както бащите им; Измятаха се като неверен лък.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Защото Го разгневиха с високите си места, И с ваяните си идоли Го подбуждаха към ревност.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Чу Бог и възнегодува, И много се погнуси от Израиля,
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Тъй че напусна скинията в Сило, Шатъра, който бе поставил между човеците,
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
И предаде на пленение Силата Си, Славата Си в неприятелска ръка.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
Тоже и людете Си предаде на меч, Като се разгневи на наследстовото Си.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Огън пояде момците им, И девиците им не се възпяваха с венчални песни.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Свещениците им паднаха от нож; И вдовиците им не плакаха.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Тогава се събуди Господ като от сън, Като силен мъж, който ободрен от вино, вика;
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
И, като порази враговете Си, отблъсна ги назад, Та ги предаде на вечно посрамяване.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
При това Той се отказа от Иосифовия шатър, И Ефремовото племе не избра;
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Но избра Юдовото племе, Хълма Сион, който възлюби.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
Съгради светилището Си като небесните възвишения, Като земята, която е утвърдил за винаги.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
Избра и слугата Си Давида, И го взе от кошарите на овците;
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
Отподир дойните овци го доведе За да пасе людете Му Якова и наследството Му Израиля.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Така той ги пасеше според незлобието на сърцето си, И ги водеше с изкуството на ръцете си.
