Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Al Músico principal: para Jeduthún: Salmo de Asaph. CON mi voz clamé á Dios, á Dios clamé, y él me escuchará.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Al Señor busqué en el día de mi angustia: mi mal corría de noche, y no cesaba: mi alma rehusaba consuelo.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Acordábame de Dios, y gritaba: quejábame, y desmayaba mi espíritu. (Selah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tenías los párpados de mis ojos: estaba yo quebrantado, y no hablaba.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Consideraba los días desde el principio, los años de los siglos.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Acordábame de mis canciones de noche; meditaba con mi corazón, y mi espíritu inquiría.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

¿Desechará el Señor para siempre, y no volverá más á amar?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¿Hase acabado para siempre su misericordia? ¿hase acabado la palabra suya para generación y generación?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

¿Ha olvidado Dios el tener misericordia? ¿ha encerrado con ira sus piedades? (Selah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Y dije: Enfermedad mía es esta; [traeré pues á la memoria] los años de la diestra del Altísimo.

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Acordaréme de las obras de JAH: sí, haré yo memoria de tus maravillas antiguas.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Y meditaré en todas tus obras, y hablaré de tus hechos.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Oh Dios, en santidad es tu camino: ¿qué Dios grande como el Dios nuestro?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tú eres el Dios que hace maravillas: tú hiciste notoria en los pueblos tu fortaleza.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Con tu brazo redimiste á tu pueblo, á los hijos de Jacob y de José. (Selah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Viéronte las aguas, oh Dios; viéronte las aguas, temieron; y temblaron los abismos.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Las nubes echaron inundaciones de aguas; tronaron los cielos, y discurrieron tus rayos.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

[Anduvo] en derredor el sonido de tus truenos; los relámpagos alumbraron el mundo; estremecióse y tembló la tierra.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

En la mar fué tu camino, y tus sendas en las muchas aguas; y tus pisadas no fueron conocidas.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Condujiste á tu pueblo como ovejas, por mano de Moisés y de Aarón.