Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
S svojim glasom sem klical k Bogu, celó s svojim glasom k Bogu in mi je prisluhnil.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Na dan svoje stiske sem iskal Gospoda. Moja vnetja so se gnojila ponoči in niso odnehala. Moja duša je odklanjala, da bi bila potolažena.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Spomnil sem se Boga in bil vznemirjen. Pritoževal sem se in moj duh je bil nadvladan. (Sela)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Moje oči držiš budne. Tako sem vznemirjen, da ne morem govoriti.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Preudarjal sem [o] dneh iz davnine, letih starodavnih časov.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Spominjam se svoje pesmi ponoči. Posvetujem se s svojim lastnim srcem in moj duh je storil marljivo preiskavo.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
›Ali bo Gospod za vedno zavračal ali ne bo več naklonjen?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Je njegovo usmiljenje popolnoma odšlo za vedno? Ali njegova obljuba odpove na vékomaj?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Je Bog pozabil biti milostljiv? Ali je v jezi zaprl svoja nežna usmiljenja?‹ (Sela)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Rekel sem: »To je moja šibkost, toda spominjal se bom let desnice Najvišjega.«
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Spominjal se bom Gospodovih del. Zagotovo se bom spominjal tvojih čudežev od davnine.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Premišljeval bom tudi o vsem tvojem delu in govoril o tvojih dejanjih.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Tvoja pot, oh Bog, je v svetišču. Kdo je tako velik Bog kakor naš Bog?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ti si Bog, ki dela čudeže. Med ljudstvom si oznanil svojo moč.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
S svojim laktom si odkupil svoje ljudstvo, Jakobove in Jožefove sinove. (Sela)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Vode so te videle, oh Bog, vode so te videle, bile so prestrašene. Tudi globine so bile vznemirjene.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Oblaki so izlivali vodo, nebo je pošiljalo zvok, tudi tvoje puščice so šle daleč.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Zvok tvojega groma je bil na nebu, bliski so razsvetljevali zemeljski [krog], zemlja je trepetala in se tresla.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Tvoja pot je na morju in tvoja steza v velikih vodah in tvoje stopinje niso znane.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Svoje ljudstvo vodiš kakor trop z Mojzesovo in Aronovo roko.
