Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Глас мој иде к Богу, и ја призивам Њега; глас мој иде к Богу, и Он ће ме услишити.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
У дан туге своје тражих Господа; ноћу је рука моја подигнута, и не спушта се; душа моја неће да се утеши.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Помињем Бога, и уздишем; размишљам, и трне дух мој.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Држим очи своје да су будне; клонуо сам, и не могу говорити.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Пребрајам старе дане и године од векова.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Опомињем се песама својих ноћу; разговарам се са срцем својим, и испитујем дух свој:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
"Зар ће се довека гневити на нас Господ, и неће више љубити?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Зар је засвагда престала милост Његова, и реч се прекинула од колена на колено?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Зар је заборавио милостив бити и у гневу затворио милосрђе своје?"
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
И рекох: Жалосна је за мене ова промена деснице Вишњега.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Памтим дела Господња; памтим пређашње чудо Твоје.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Мислио сам о свим делима Твојим, размишљао о радњи Твојој;
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Боже! Пут је Твој свет; који је Бог тако велик као Бог наш?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ти си Бог, који си чинио чудеса, показивао силу своју међу народима;
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Мишицом си одбранио народ свој, синове Јаковљеве и Јосифове.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Видеше Те воде, Боже, видеше Те воде, и устрепташе, и бездане се задрмаше.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Из облака лијаше вода, облаци даваху глас, и стреле Твоје лећаху.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Грмљаху громови Твоји по небу; муње Твоје севаху по васиљеној, земља се тресаше и њихаше.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
По мору беше пут Твој, и стазе Твоје по великој води, и траг Твој не познаваше се.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Водио си народ свој као овце руком Мојсијевом и Ароновом.
