Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Clamei ao Senhor com a minha voz: a Deus levantei a minha voz, e ele inclinou para mim os ouvidos.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
No dia da minha angústia busquei ao Senhor: a minha mão se estendeu de noite, e não cessava; a minha alma recusava ser consolada.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Lembrava-me de Deus, e me perturbei: queixava-me, e o meu espírito desfalecia (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Sustentaste os meus olhos acordados: estou tão perturbado que não posso falar.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Considerava os dias da antiguidade, os anos dos tempos antigos.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
De noite chamei à lembrança o meu cântico: meditei em meu coração, e o meu espírito esquadrinhou.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Rejeitará o Senhor para sempre e não tornará a ser favorável?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Cessou para sempre a sua benignidade? acabou-se já a promessa de geração em geração?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Esqueceu-se Deus de ter misericórdia? ou encerrou ele as suas misericórdias na sua ira? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
E eu disse: A minha enfermidade é esta: mas eu me lembrei dos anos da dextra do altíssimo.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Eu me lembrarei das obras do Senhor: certamente que eu me lembrarei das tuas maravilhas da antiguidade.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Meditarei também em todas as tuas obras, e falarei dos teus feitos.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O teu caminho, ó Deus, está no santuário. Quem é Deus tão grande como o nosso Deus?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tu és o Deus que fazes maravilhas: tu fizeste notória a tua força entre os povos.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Com o teu braço remiste o teu povo, os filhos de Jacob e de José (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
As águas te viram, ó Deus, as águas te viram, e tremeram; os abismos também se abalaram.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
As nuvens lançaram água, os céus deram um som; as tuas flechas correram de uma para outra parte.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
A voz do teu trovão estava no céu; os relâmpagos alumiaram o mundo; a terra se abalou e tremeu.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
O teu caminho é no mar, e as tuas veredas nas grandes águas, e os teus passos não são conhecidos.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Guiaste o teu povo, como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Aarão.
