Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
In finem, pro Idithun. Psalmus Asaph. [Voce mea ad Dominum clamavi; voce mea ad Deum, et intendit mihi.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In die tribulationis meæ Deum exquisivi; manibus meis nocte contra eum, et non sum deceptus. Renuit consolari anima mea;
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
memor fui Dei, et delectatus sum, et exercitatus sum, et defecit spiritus meus.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Anticipaverunt vigilias oculi mei; turbatus sum, et non sum locutus.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Cogitavi dies antiquos, et annos æternos in mente habui.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Et meditatus sum nocte cum corde meo, et exercitabar, et scopebam spiritum meum.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Numquid in æternum projiciet Deus? aut non apponet ut complacitior sit adhuc?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
aut in finem misericordiam suam abscindet, a generatione in generationem?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
aut obliviscetur misereri Deus? aut continebit in ira sua misericordias suas?
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Et dixi: Nunc cœpi; hæc mutatio dexteræ Excelsi.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Memor fui operum Domini, quia memor ero ab initio mirabilium tuorum:
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
et meditabor in omnibus operibus tuis, et in adinventionibus tuis exercebor.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Deus, in sancto via tua: quis deus magnus sicut Deus noster?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Tu es Deus qui facis mirabilia: notam fecisti in populis virtutem tuam.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Redemisti in brachio tuo populum tuum, filios Jacob et Joseph.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Viderunt te aquæ, Deus; viderunt te aquæ, et timuerunt: et turbatæ sunt abyssi.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Multitudo sonitus aquarum; vocem dederunt nubes. Etenim sagittæ tuæ transeunt;
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
vox tonitrui tui in rota. Illuxerunt coruscationes tuæ orbi terræ; commota est, et contremuit terra.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
In mari via tua, et semitæ tuæ in aquis multis, et vestigia tua non cognoscentur.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Deduxisti sicut oves populum tuum, in manu Moysi et Aaron.]
