Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Al maestro del coro. Su «Iditum». Di Asaf. Salmo. La mia voce sale a Dio e grido aiuto; la mia voce sale a Dio, finché mi ascolti.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Nel giorno dell'angoscia io cerco ilSignore, tutta la notte la mia mano è tesa e non si stanca; io rifiuto ogni conforto.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Mi ricordo di Dio e gemo, medito e viene meno il mio spirito.

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tu trattieni dal sonno i miei occhi, sono turbato e senza parole.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Ripenso ai giorni passati, ricordo gli anni lontani.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Un canto nella notte mi ritorna nel cuore: rifletto e il mio spirito si va interrogando.

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Forse Dio ci respingerà per sempre, non sarà più benevolo con noi?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

E' forse cessato per sempre il suo amore, è finita la sua promessa per sempre?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Può Dio aver dimenticato la misericordia, aver chiuso nell'ira il suo cuore?

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

E ho detto: «Questo è il mio tormento: è mutata la destra dell'Altissimo».

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Ricordo le gesta del Signore, ricordo le tue meraviglie di un tempo.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Mi vado ripetendo le tue opere, considero tutte le tue gesta.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O Dio, santa è la tua via; quale dio è grande come il nostro Dio?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tu sei il Dio che opera meraviglie, manifesti la tua forza fra le genti.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

E' il tuo braccio che ha salvato il tuo popolo, i figli di Giacobbe e di Giuseppe.

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Ti videro le acque, Dio, ti videro e ne furono sconvolte; sussultarono anche gli abissi.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Le nubi rovesciarono acqua, scoppiò il tuono nel cielo; le tue saette guizzarono.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Il fragore dei tuoi tuoni nel turbine, i tuoi fulmini rischiararono il mondo, la terra tremò e fu scossa.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Sul mare passava la tua via, i tuoi sentieri sulle grandi acque e le tue orme rimasero invisibili.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Guidasti come gregge il tuo popolo per mano di Mosè e di Aronne.