Žalmy 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Au chef des chantres. Sur Iedouthoun. Psaume d’Assaph. Ma voix s’élève vers Dieu, et je crie; ma voix s’élève vers Dieu, et il me prête l’oreille.

2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Au jour de ma détresse, je recherche le Seigneur, de nuit ma main se tend vers lui sans relâche: mon âme refuse toute consolation.

3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

Je pense à Dieu et je gémis, je réfléchis et mon esprit se voile de tristesse. (Sélah)

4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Tu tiens mes paupières ouvertes, je suis troublé au point de ne pouvoir parler.

5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Je médite sur les jours d’un passé lointain, sur les années envolées depuis une éternité.

6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

La nuit, je me remémore mes cantiques, je médite en mon cœur, et mon esprit se plonge dans les réflexions:

7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

"Le Seigneur délaisse-t-il donc sans retour? Ne rendra-t-il plus sa bienveillance?

8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Sa bonté a-t-elle disparu à jamais? Sa promesse est-elle annulée pour la suite des temps?

9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

Dieu a-t-il désappris la compassion? Ou bien, dans sa colère, enchaîne-t-il sa miséricorde?" (Sélah)

10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Et je me dis: "C’Est là ma souffrance, que la main du Très-Haut ait changé à mon égard."

11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

J’Évoquerai le souvenir des œuvres du Seigneur, oui, le souvenir de tes antiques merveilles.

12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Je méditerai sur tous tes exploits, et passerai en revue tes hauts faits.

13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

O Dieu, sublime de sainteté est ta voie; est-il une divinité grande comme Dieu?

14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Tu es, toi, l’Etre tout-puissant, auteur de prodiges; tu fais éclater ta force parmi les nations.

15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

Par ton bras tu affranchis ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. (Sélah)

16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Les flots te virent, ô Dieu; les flots te virent, et ils tremblèrent, les vagues profondes s’émurent de peur.

17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Les nuées se fondirent en pluies torrentielles, les cieux firent retentir leur tonnerre, et tes flèches volèrent de toutes parts.

18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Le fracas de ta foudre se mêla au tourbillon, les éclairs illuminèrent le monde, la terre gémit et vacilla.

19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

Tu frayas ta route à travers la mer, ton sentier à travers des eaux épaisses: tes traces échappèrent aux regards.

20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Tu conduisis comme un troupeau ton peuple, par la main de Moïse et d’Aaron.