Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Veisuunjohtajalle; Jedutunin tapaan; Aasafin virsi. Minä korotan ääneni Jumalan puoleen ja huudan; minä korotan ääneni Jumalan puoleen, että hän minua kuulisi.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Ahdistukseni aikana minä etsin Herraa; minun käteni on yöllä ojennettuna eikä väsy; minun sieluni ei lohdutuksesta huoli.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Minä muistan Jumalaa ja huokaan; minä tutkistelen, ja minun henkeni nääntyy. (Sela)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Sinä pidät minun silmäni valveilla; minä olen niin levoton, etten voi puhua.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Minä ajattelen muinaisia päiviä, ammoin menneitä vuosia.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Minä muistan yöllä kanteleeni, minä mietiskelen sydämessäni, ja minun henkeni tutkii:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Hylkääkö Herra ikiajoiksi eikä enää osoita mielisuosiota?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Onko hänen armonsa mennyt ainiaaksi, onko hänen lupauksensa lopussa polvesta polveen?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Onko Jumala unhottanut olla armollinen, onko hän vihassaan lukinnut laupeutensa? (Sela)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Minä sanoin: tämä on minun kärsimykseni, että Korkeimman oikea käsi on muuttunut.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Minä muistelen Herran tekoja, minä muistelen sinun entisiä ihmetöitäsi.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Minä tutkistelen kaikkia sinun töitäsi, minä mietin sinun suuria tekojasi.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Jumala, sinun tiesi on pyhä; kuka on jumala, suuri niinkuin sinä, Jumala?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Sinä olet Jumala, joka teet ihmeitä, sinä olet ilmoittanut voimasi kansojen seassa.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Käsivarrellasi sinä lunastit kansasi, Jaakobin ja Joosefin lapset. (Sela)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Vedet näkivät sinut, Jumala, vedet näkivät sinut ja vapisivat, ja syvyydet värisivät.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Pilvet purkivat vettä, pilvet antoivat jylinänsä, sinun nuolesi lensivät.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Sinun pauhinasi ääni vyöryi, salamat valaisivat maan piirin, maa vapisi ja järkkyi.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Meren halki kävi sinun tiesi, sinun polkusi läpi suurten vetten, eivätkä sinun jälkesi tuntuneet.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Sinä kuljetit kansasi niinkuin lammaslauman Mooseksen ja Aaronin kädellä.
