Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
For the chief musician; after the manner of Jeduthun. A psalm of Asaph. I will call out with my voice to God; I will call with my voice to God, and my God will hear me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I sought the Lord; at night I stretched my hands out, and they would not become tired. My soul refused to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I thought of God as I groaned; I thought about him as I grew faint. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
You held my eyes open; I was too troubled to speak.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I thought about the days of old, about times long past.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
During the night I called to mind the song I once sang. I thought carefully and tried to understand what had happened.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will the Lord reject me forever? Will he never again show me favor?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Was his covenant faithfulness gone forever? Had his promise failed forever?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Had God forgotten to be gracious? Had his anger shut off his compassion? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
I said, “This is my sorrow: the changing of the right hand of the Most High toward us.”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
But I will call to mind your deeds, Yahweh; I will think about your wonderful deeds of old.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I will ponder all your deeds and will reflect on them.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Your way, God, is holy; what god compares to our great God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
You are the God who does wonders; you have revealed your strength among the peoples.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
You gave your people victory by your great power— the descendants of Jacob and Joseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw you, God; the waters saw you, and they were afraid; the depths trembled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds poured down water; the cloudy skies gave voice; your arrows flew about.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Your thunderous voice was heard in the wind; the lightning lit up the world; the earth trembled and shook.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Your path went through the sea and your way through the surging waters, but your footprints were not seen.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
You led your people like a flock by the hand of Moses and Aaron.
