Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
“For the leader of the music of the Jeduthunites. A psalm of Asaph.” I call upon God; I cry aloud for help; I call upon God, that he would hear me!
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I seek the Lord; In the night is my hand stretched forth continually; My soul refuseth to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I remember God, and am disquieted; I think of him, and my spirit is overwhelmed.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Thou keepest mine eyelids from closing; I am distressed, so that I cannot speak!
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I think of the days of old, —The years of ancient times.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I call to remembrance my songs in the night; I meditate in my heart, And my spirit inquireth:
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will the Lord be angry for ever? Will he be favorable no more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Is his mercy utterly withdrawn for ever? Doth his promise fail from generation to generation?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Hath God forgotten to be gracious? Hath he in anger shut up his compassion?
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Then I say, “This is mine affliction, A change in the right hand of the Most High.”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I remember the deeds of Jehovah; I think of thy wonders of old.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I meditate on all thy works, And talk of thy doings.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Thy ways, O God! are holy! Who so great a god as our God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Thou art a God who doest wonders; Thou hast manifested thy power among the nations.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
With thy strong arm thou didst redeem thy people, —The sons of Jacob and Joseph.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw thee, O God! The waters saw thee, and feared, And the deep trembled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The clouds poured out water, The skies sent forth thunder, And thine arrows flew.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Thy thunder roared in the whirlwind; Thy lightning illumined the world; The earth trembled and shook.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Thy way was through the sea, And thy path through great waters; And thy footsteps could not be found.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Thou didst lead thy people like a flock, By the hands of Moses and Aaron.
