Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
For the end, for Idithun, a Psalm of Asaph. I cried to the Lord with my voice, yes, my voice [was addressed] to God; and he gave heed to me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of mine affliction I earnestly sought the Lord; [even] with my hands by night before him, and I was not deceived; my soul refused to be comforted.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I remembered God, and rejoiced; I poured out my complaint, and my soul fainted. (Pause)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
All mine enemies set a watch [against me]: I was troubled, and spoke not.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
I considered the days of old, and remembered ancient years.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
And I meditated; I communed with my heart by night, and diligently searched my spirit, [saying],
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will the Lord cast off for ever? and will he be well pleased no more?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Will he cut off his mercy for ever, even for ever and ever?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Will God forget to pity? or will he shut up his compassions in his wrath? (Pause)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
And I said, Now I have begun; this is the change of the right hand of the Most High.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I remembered the works of the Lord; for I will remember your wonders from the beginning.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
And I will meditate on all your works, and will consider your doings.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
O God, your way is in the sanctuary; who is a great God as our God?
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
You are the God that do wonders; you have made known your power among the nations.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
You have with your arm redeemed your people, the sons of Jacob and Joseph. (Pause)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters saw you, O God, the waters saw you, and feared; and the depths were troubled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
[There was] an abundant sound of waters: the clouds uttered a voice; for your arrows went abroad.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The voice of your thunder was abroad, and around your lightnings appeared to the world; the earth trembled a quaked.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Your way is in the sea, and your paths in many waters, and your footsteps can’t be known.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
You did guide your people as sheep by the hand of Moses and Aaron.
