Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
For the excellent musician Ieduthun. A Psalme committed to Asaph. My voyce came to God, when I cryed: my voyce came to God, and he heard me.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
In the day of my trouble I sought ye Lord: my sore ranne and ceased not in the night: my soule refused comfort.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
I did thinke vpon God, and was troubled: I praied, and my spirit was full of anguish. (Selah)
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Thou keepest mine eyes waking: I was astonied and could not speake.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Then I considered the daies of olde, and the yeeres of ancient time.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
I called to remembrance my song in the night: I communed with mine owne heart, and my spirit searched diligently.
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Will the Lord absent him selfe for euer? and will he shewe no more fauour?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Is his mercie cleane gone for euer? doeth his promise faile for euermore?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Hath God forgotten to be mercifull? hath he shut vp his teder mercies in displeasure? (Selah)
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
And I sayde, This is my death: yet I remembred the yeeres of the right hand of the most High.
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
I remembred the workes of the Lord: certainely I remembred thy wonders of olde.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
I did also meditate all thy woorkes, and did deuise of thine actes, saying,
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Thy way, O God, is in the Sanctuarie: who is so great a God as our God!
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Thou art ye God that doest wonders: thou hast declared thy power among the people.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Thou hast redeemed thy people with thine arme, euen the sonnes of Iaakob and Ioseph. (Selah)
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
The waters sawe thee, O God: the waters sawe thee, and were afraide: yea, the depths trembled.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
The cloudes powred out water: the heauens gaue a sounde: yea, thine arrowes went abroade.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
The voyce of thy thunder was rounde about: the lightnings lightened the worlde: the earth trembled and shooke.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Thy way is in the Sea, and thy paths in the great waters, and thy footesteps are not knowen.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Thou diddest leade thy people like sheepe by the hand of Moses and Aaron.
