Žalmy 77
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Na da ha: giwane Godema dini iaha. Na da ha: giwane dini iasea, E da na dibi naba.
2 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Bidi hamosu eso da nama doaga: sea, na da Hina Godema sia: ne gadosa. Na da daeya asili hahabe, na lobo gaguia gadole, sia: ne gadosa. Be na da dogo denesisu hame ba: sa.
3 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
Na da Gode dawa: sea, amola bobolesa. Na da na dogo ganodini dadawa: ahoasea, na da da: i dione dawa: sa.
4 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Gode da daeya asili hahabe na mae golama: ne si daganesisa. Na da bagadewane se nabawane dadawa: beba: le, sia: mu gogolesa.
5 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Na da eso bobaligila asi amo dawa: lala. Amola ode musa: bobaligila asi amo dawa: lala.
6 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Na da gasi ganodini osodogone asigi dawa: suga dadawa: ahoa. Na dogo ganodini dawa: be amoga na da nisu agoane adole ba: sa,
7 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
“Hina Gode da eso huluane nini higama: bela: ? E da ninima eso huluane hahawane hame ba: ma: bela: ?
8 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
E da ninima asigilalusu amo yolebela: ? Ea ninima ilegele sia: i amo da yolesila: ?
9 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
Gode da ninima asigi gogolema: ne olofosu hou amo gogolebela: ? Ea asigi hou da afadenene bu ougi hou amoga dedebobela: ?”
10 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Amalalu, na da amane sia: i, “Na baligili se nabasu da agoaiwane gala. Gode da Ea gasa hou fisi dagobela: ?”
11 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Hina Gode! Na da Dia bagadedafa hamobe hou bu dawa: lumu. Na da noga: idafa bagade hamobe Dia da musa: hamoi, amo dawa: lumu.
12 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Na da Dia hamoi liligi huluane bu dawa: lumu. Dia gasa bagade hamobe liligi, amo na da dawa: lumu.
13 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Gode! Dia hamobe liligi huluanedafa da hadigi fawane. Eno ‘gode’ liligi da Di agoai hame. Bai Di da baligili bagadedafa.
14 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Di da Gode amo da degabo ba: su hou hamosa. Di da fifi asi gala amo ganodini Dia gasa bagade hou olelesu.
15 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
Di da Dia gasa bagade amoga Dia fi dunu gaga: i. Dia fi dunu da Ya: igobe amola Yousefe elagaga fi esala.
16 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Gode! Hano huluane da Diba: le beda: i. Amola hano wayabo bagade ea lugudu sogebi ilia da yagugui.
17 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Mu mobi da gibu hano sogadigi. Gugelebe da mu amoga gobagala: su. Ha: ha: na da la: idi la: idi huluane digagala: su.
18 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Gugelebe da gobagala: su. Ha: ha: na digagala: su da osobo bagade hadigilisisu. Osobo bagade da fofogoi dagoi.
19 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Di da hano gafului amodili ahoasu. Di da hano wayabo bagade lugudu amo degesu. Be Dia emo osa: ibu da hamedafa ba: su.
20 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Mousese amola Elane ela da Dia fi ouligisu. Be Di fawane, sibi ouligisu dunu agoane, ili oule asi.
