Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Masquil de Asaf. ¿Por qué, oh Dios, nos has desechado para siempre? ¿Por qué ha humeado tu furor contra las ovejas de tu prado?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Acuérdate de tu congregación, que adquiriste de antiguo, cuando redimiste la vara de tu heredad; este monte de Sion, donde has habitado.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Levanta tus pies a los asolamientos eternos; a todo enemigo que ha hecho mal en el santuario.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Tus enemigos han bramado en medio de tus asambleas; han puesto sus propias banderas por señas.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Nombrado era, como si lo llevara al cielo, el que metía las hachas en el monte de la madera espesa para el edificio del santuario.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Y ahora con hachas y martillos han quebrado todas sus entalladuras.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Han puesto a fuego tus santuarios, han ensuciado en la tierra el tabernáculo de tu Nombre.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Dijeron en su corazón: Destruyámoslos de una vez; quemaron todos los lugares de ayuntamiento del pueblo de Dios en la tierra.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
No vemos ya nuestras banderas propias; no hay más profeta; ni hay con nosotros quien sepa. ¿Hasta cuándo?
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
¿Hasta cuándo, oh Dios, nos afrentará el angustiador? ¿Ha de blasfemar el enemigo perpetuamente tu Nombre?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
¿Por qué retraes tu mano, y tu diestra? ¿ Por qué la escondes dentro de tu seno?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Pero Dios es mi rey ya de antiguo; el que obra salud en medio de la tierra.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Tú hendiste el mar con tu fortaleza; quebrantaste las cabezas de los dragones en las aguas.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Tú magullaste las cabezas del leviatán; lo diste por comida al pueblo de los desiertos.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Tú abriste fuente y río; tú secaste ríos impetuosos.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tuyo es el día, tuya también es la noche; tú aparejaste la lumbre y el sol.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Tú estableciste todos los términos de la tierra; el verano y el invierno tú los formaste.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Acuérdate de esto: que el enemigo ha dicho afrentas al SEÑOR, y que el pueblo loco ha blasfemado tu Nombre.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
No entregues a las bestias el alma de tu tórtola; y no olvides para siempre la congregación de tus pobres.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Mira al pacto; porque las tenebrosidades de la tierra llenas están de habitaciones de violencia.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
No vuelva avergonzado el abatido; el pobre y el menesteroso alabarán tu Nombre.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Levántate, oh Dios, aboga tu causa; acuérdate de cómo el loco te injuria cada día.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
No olvides las voces de tus enemigos; el alboroto de los que se levantan contra ti sube continuamente.
