Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Masquil de Asaph. ¿POR qué, oh Dios, [nos] has desechado para siempre? ¿por qué ha humeado tu furor contra las ovejas de tu dehesa?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Acuérdate de tu congregación, que adquiriste de antiguo, [cuando] redimiste la vara de tu heredad; este monte de Sión, donde has habitado.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Levanta tus pies á los asolamientos eternos: á todo enemigo que ha hecho mal en el santuario.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Tus enemigos han bramado en medio de tus sinagogas: han puesto sus divisas por señas.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
[Cualquiera] se hacía famoso según que había levantado el hacha sobre los gruesos maderos.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Y ahora con hachas y martillos han quebrado todas sus entalladuras.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Han puesto á fuego tus santuarios, han profanado el tabernáculo de tu nombre [echándolo] á tierra.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Dijeron en su corazón: Destruyámoslos de una vez; han quemado todas las sinagogas de Dios en la tierra.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
No vemos ya nuestras señales: no hay más profeta; ni con nosotros hay quien sepa hasta cuándo.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
¿Hasta cuándo, oh Dios, el angustiador [nos] afrentará? ¿ha de blasfemar el enemigo perpetuamente tu nombre?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
¿Por qué retraes tu mano, y tu diestra? ¿[por qué] la escondes dentro de tu seno?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Empero Dios es mi rey ya de antiguo; el que obra saludes en medio de la tierra.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Tú hendiste la mar con tu fortaleza: quebrantaste cabezas de ballenas en las aguas.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Tú magullaste las cabezas del leviathán; dístelo por comida al pueblo de los desiertos.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Tú abriste fuente y río; tú secaste ríos impetuosos.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tuyo es el día, tuya también es la noche: tú aparejaste la luna y el sol.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Tú estableciste todos los términos de la tierra: el verano y el invierno tú los formaste.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Acuérdate de esto: que el enemigo ha dicho afrentas á Jehová, y que el pueblo insensato ha blasfemado tu nombre.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
No entregues á las bestias el alma de tu tórtola: y no olvides para siempre la congregación de tus afligidos.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Mira al pacto: porque las tenebrosidades de la tierra llenas están de habitaciones de violencia.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
No vuelva avergonzado el abatido: el afligido y el menesteroso alabarán tu nombre.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Levántate, oh Dios, aboga tu causa: acuérdate de cómo el insensato te injuria cada día.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
No olvides las voces de tus enemigos: el alboroto de los que se levantan contra ti sube continuamente.
