Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Ein song til lærdom av Asaf. Kvifor hev du, Gud, støytt oss burt til æveleg tid? Kvifor ryk din vreide mot den hjord du beiter?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Kom i hug din lyd som du fekk deg i fordoms tid, som du løyste ut til å vera din arvs ætt, Sions fjell der du bur.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Stig upp til dei ævelege øydehus! Alt hev fienden brote sund i heilagdomen.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Dine motstandarar hev bura midt i ditt samlingshus, dei hev sett sine merke upp til merke.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Det såg ut som når ein lyfter øksar og høgg i tettvakse tre.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
Og no, alt som fanst av utskurd, det slo dei sund med øks og hamar.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Dei hev sett eld på heilagdomen din, reint til grunnen hev dei vanhelga bustaden for ditt namn.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Dei hev sagt i sitt hjarta: «Lat oss tyna deim alle i hop!» Dei hev brent upp alle Guds samlingshus i landet.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Våre merke ser me ikkje, det finst ingen profet lenger, og ingen hjå oss som veit kor lenge.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Gud, kor lenge skal motstandaren spotta, fienden vanvyrda ditt namn æveleg?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Kvifor dreg du di hand, di høgre hand, attende? Tak henne ut or barmen, og øydelegg!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Gud er då min konge frå gamall tid, som skaper frelsa midt på jordi.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Du skilde havet ved din styrke, du krasa hovudi til drakarne på vatnet.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Du slo sund hovudi til Livjatan, du gjorde honom til føda for folk i øydemarki.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Du let kjelda og bekk renna fram, du turka ut årgangs elvar.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Deg høyrer dagen til, deg høyrer og natti til, du hev laga ljosi og soli.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Du hev sett fast alle grensor på jordi, sumar og vinter - du hev laga deim.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Kom i hug dette: Fiendar hev spotta Herren, og eit dårlegt folk hev vanvyrdt ditt namn.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Gjev ikkje turtelduva di til den mordfuse flokken, gløym ikkje æveleg flokken av dine armingar!
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Sjå til di pakt! for løyndekrokarne i landet er fulle av valds-bøle.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Lat ikkje den nedtrykte snu um med skam, lat den arme og fatige lova ditt namn!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Statt upp, Gud! før di sak! Kom i hug at du vert spotta av dåren heile dagen!
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Gløym ikkje røysti åt dine fiendar, ståket frå dine motstandarar som alltid stig upp!
