Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
O Dio, perché ci respingi per sempre, perché divampa la tua ira contro il gregge del tuo pascolo? Maskil. Di Asaf.
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Ricordati del popolo che ti sei acquistato nei tempi antichi. Hai riscattato la tribù che è tuo possesso, il monte Sion, dove hai preso dimora.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Volgi i tuoi passi a queste rovine eterne: il nemico ha devastato tutto nel tuo santuario.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Ruggirono i tuoi avversari nel tuo tempio, issarono i loro vessilli come insegna.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Come chi vibra in alto la scure nel folto di una selva,
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
con l'ascia e con la scure frantumavano le sue porte.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Hanno dato alle fiamme il tuo santuario, hanno profanato e demolito la dimora del tuo nome;
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
pensavano: «Distruggiamoli tutti»; hanno bruciato tutti i santuari di Dio nel paese.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Non vediamo più le nostre insegne, non ci sono più profeti e tra di noi nessuno sa fino a quando...
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Fino a quando, o Dio, insulterà l'avversario, il nemico continuerà a disprezzare il tuo nome?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Perché ritiri la tua mano e trattieni in seno la destra?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Eppure Dio è nostro re dai tempi antichi, ha operato la salvezza nella nostra terra.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Tu con potenza hai diviso il mare, hai schiacciato la testa dei draghi sulle acque.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Al Leviatàn hai spezzato la testa, lo hai dato in pasto ai mostri marini.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Fonti e torrenti tu hai fatto scaturire, hai inaridito fiumi perenni.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Tuo è il giorno e tua è la notte, la luna e il sole tu li hai creati.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Tu hai fissato i confini della terra, l'estate e l'inverno tu li hai ordinati.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Ricorda: il nemico ha insultato Dio, un popolo stolto ha disprezzato il tuo nome.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Non abbandonare alle fiere la vita di chi ti loda, non dimenticare mai la vita dei tuoi poveri.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Sii fedele alla tua alleanza; gli angoli della terra sono covi di violenza.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
L'umile non torni confuso, l'afflitto e il povero lodino il tuo nome.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Sorgi, Dio, difendi la tua causa, ricorda che lo stolto ti insulta tutto il giorno.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Non dimenticare lo strepito dei tuoi nemici; il tumulto dei tuoi avversari cresce senza fine.
