Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Maskîl d’Assaph. Pourquoi, ô Dieu, nous délaisses-tu obstinément, ta colère est-elle embrasée contre le troupeau de ton pacage?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Souviens-toi de ta communauté, que tu acquis jadis, de ta tribu, ta propriété, que tu délivras, de ce mont Sion où tu fixas ta résidence!
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Dirige tes pas vers ces ruines irréparables: l’ennemi a tout dévasté dans le sanctuaire.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Tes adversaires ont poussé des rugissements dans l’enceinte de ton lieu de rendez-vous; là, ils ont imposé leurs emblèmes comme emblèmes.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
Ils y ont paru comme des gens qui brandissent la hache en plein fourré;
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
et puis, à coups de marteaux et de cognées, ils en ont abattu toutes les sculptures à la fois.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
Ils ont livré aux flammes ton sanctuaire, jeté à bas et profané la résidence de ton nom.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
Ils ont dit en leur cœur: "Nous allons les dompter tous!" Ils ont brûlé tous les centres consacrés à Dieu dans le pays.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
Nous ne voyons plus nos emblèmes à nous; plus de prophètes! plus personne avec nous, qui sache combien de temps cela durera!
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
Jusqu’à quand, ô Dieu, l’adversaire blasphémera-t-il, l’ennemi insultera-t-il sans relâche à ton nom?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Pourquoi tiens-tu ta main à l’écart? Retire ta droite de ton sein! réduis -les à néant!
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Dieu est pourtant mon Roi depuis les temps antiques; il a accompli des œuvres de salut sur la terre.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
C’Est toi qui, par ta force, as fendu la mer, brisé la tête des monstres marins à la surface des eaux;
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
c’est toi qui as fracassé la tête du Léviathan, pour le donner comme pâture aux fauves du désert;
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
c’est toi qui as fait jaillir sources et torrents, mis à sec des fleuves puissants;
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
à toi appartient le jour, à toi aussi la nuit, c’est toi qui as créé l’astre lumineux, le soleil.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
C’Est toi qui as fixé toutes les limites de la terre, été et hiver sont ta création.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
N’Aie garde de l’oublier: l’ennemi blasphème, ô Eternel, un peuple méprisable insulte à ton nom.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Ne livre pas aux bêtes la vie de ta tourterelle, n’oublie pas à jamais l’existence de tes pauvres.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Tiens compte de l’alliance; car toutes les retraites cachées du pays sont devenues des repaires de violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Que l’opprimé ne soit pas acculé à la honte, que le pauvre et le nécessiteux puissent célébrer ton nom!
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Lève-toi, ô Dieu, défends ta cause, rappelle-toi les insultes qui, sans cesse, te viennent de gens indignes.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
N’Oublie pas les clameurs de tes adversaires, le tumulte toujours croissant de tes agresseurs.
