Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
A Psalme to give instruction, committed to Asaph. O God, why hast thou put vs away for euer? why is thy wrath kindled against the sheepe of thy pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Thinke vpon thy Congregation, which thou hast possessed of olde, and on the rod of thine inheritance, which thou hast redeemed, and on this mount Zion, wherein thou hast dwelt.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Lift vp thy strokes, that thou mayest for euer destroy euery enemie that doeth euill to the Sanctuarie.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Thine aduersaries roare in the middes of thy Congregation, and set vp their banners for signes.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
He that lifted the axes vpon the thicke trees, was renowmed, as one, that brought a thing to perfection:
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
But nowe they breake downe the carued worke thereof with axes and hammers.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They haue cast thy Sanctuarie into the fire, and rased it to the grounde, and haue defiled the dwelling place of thy Name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They saide in their hearts, Let vs destroy them altogether: they haue burnt all the Synagogues of God in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
We see not our signes: there is not one Prophet more, nor any with vs that knoweth howe long.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
O God, howe long shall the aduersarie reproche thee? shall the enemie blaspheme thy Name for euer?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why withdrawest thou thine hand, euen thy right hand? drawe it out of thy bosome, and consume them.
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Euen God is my King of olde, working saluation in the middes of the earth.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
Thou didest deuide the sea by thy power: thou brakest the heads of the dragons in the waters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
Thou brakest the head of Liuiathan in pieces, and gauest him to be meate for the people in wildernesse.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
Thou brakest vp the fountaine and riuer: thou dryedst vp mightie riuers.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
The day is thine, and the night is thine: thou hast prepared the light and the sunne.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Thou hast set all the borders of the earth: thou hast made summer and winter.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Remember this, that the enemie hath reproched the Lord, and the foolish people hath blasphemed thy Name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Giue not the soule of thy turtle doue vnto the beast, and forget not the Congregation of thy poore for euer.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Consider thy couenant: for the darke places of the earth are full of the habitations of the cruell.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
Oh let not the oppressed returne ashamed, but let the poore and needie prayse thy Name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, O God: mainteine thine owne cause: remember thy dayly reproche by the foolish man.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Forget not the voyce of thine enemies: for the tumult of them, that rise against thee, ascendeth continually.
