Žalmy 73

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Ciertamente bueno es a Israel Dios, a los limpios de corazón.

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

Y yo, casi se apartaron mis pies; poco faltó, para que no resbalasen mis pasos.

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

Porque tuve envidia a los malvados, viendo la paz de los impíos.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Porque no hay ataduras para su muerte: antes su fortaleza está entera.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

En el trabajo humano no están: ni son azotados con los hombres.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Por tanto soberbia los corona: cúbrense de vestido de violencia.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Sus ojos están salidos de gruesos: pasan los pensamientos de su corazón.

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Soltáronse, y hablan con maldad de hacer violencia: hablan de lo alto.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

Ponen en el cielo su boca: y su lengua pasea la tierra.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

Por tanto su pueblo volverá aquí, que aguas en abundancia les son exprimidas.

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

Y dirán: ¿Cómo sabe Dios? ¿Y, si hay conocimiento en lo alto?

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

He aquí, estos impíos, y quietos del mundo alcanzaron riquezas:

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Verdaderamente en vano he limpiado mi corazón: y he lavado mis manos en limpieza;

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

Y he sido azotado todo el día: y castigado por las mañanas.

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Si decía: Contar lo he así: he aquí, habré negado la nación de tus hijos.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Pensaré pues para saber esto: es trabajo en mis ojos.

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

Hasta que venga al santuario de Dios; entonces entenderé la postrimería de ellos.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Ciertamente los has puesto en deslizaderos: hacerlos has caer en asolamientos.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

¡Cómo han sido asolados! ¡cuán en un punto! Acabáronse: fenecieron con turbaciones.

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Como sueño de el que despierta. Señor, cuando despertares, menospreciarás sus apariencias.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Ciertamente mi corazón se acedó: y en mis riñones sentía punzadas.

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

Mas yo era ignorante, y no entendía; era una bestia acerca de ti.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Aunque yo siempre estaba contigo: y así echaste mano a mi mano derecha:

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

Guiásteme en tu consejo: y después me recibirás con gloria.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

¿A quién tengo yo en los cielos? Y contigo nada quiero en la tierra.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Desmáyase mi carne y mi corazón, ¡o roca de mi corazón! que mi porción es Dios para siempre.

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Porque, he aquí, los que se alejan de ti, perecerán: tú cortas a todo aquel que rompe tu pacto.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Y yo, el acercarme a Dios, me es el bien: he puesto en el Señor Jehová mi esperanza, para contar todas tus obras.