Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Verdadeiramente bom é Deus para com Israel, para com os limpos de coração.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Emquanto a mim, os meus pés quasi que se desviaram; pouco faltou para que escorregassem os meus passos.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Pois eu tinha inveja dos loucos, quando via a prosperidade dos impios.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Porque não ha apertos na sua morte, mas firme está a sua força.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Não se acham em trabalhos como outra gente, nem são afflictos como outros homens.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Pelo que a soberba os cerca como um colar; vestem-se de violencia como de adorno.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Os olhos d'elles estão inchados de gordura: elles teem mais do que o coração podia desejar.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
São corrompidos e tratam maliciosamente de oppressão; fallam arrogantemente.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Põem as suas boccas contra os céus, e as suas linguas andam pela terra.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Pelo que o seu povo volta aqui, e aguas de copo cheio se lhes espremem.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
E dizem: Como o sabe Deus? ou ha conhecimento no Altissimo?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Eis que estes são impios, e prosperam no mundo; augmentam em riquezas.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Na verdade que em vão tenho purificado o meu coração; e lavei as minhas mãos na innocencia.
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Pois todo o dia tenho sido afflicto, e castigado cada manhã.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Se eu dissesse: Fallarei assim; eis que offenderia a geração de teus filhos.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Quando pensava em entender isto foi para mim muito doloroso;
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Até que entrei no sanctuario de Deus: então entendi eu o fim d'elles.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Certamente tu os pozeste em logares escorregadios: tu os lanças em destruição.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Como caem na desolação, quasi n'um momento! ficam totalmente consumidos de terrores.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Como um sonho, quando se acorda, assim, ó Senhor, quando acordares, desprezarás a apparencia d'elles.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Assim o meu coração se azedou, e sinto picadas nos meus rins.
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
Assim me embruteci, e nada sabia; fiquei como uma besta perante ti.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Todavia estou de continuo comtigo; tu me sustentaste pela minha mão direita.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Guiar-me-has com o teu conselho, e depois me receberás em gloria.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Quem tenho eu no céu senão a ti? e na terra não ha a quem eu deseje além de ti.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
A minha carne e o meu coração desfallecem; mas Deus é a fortaleza do meu coração, e a minha porção para sempre
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Pois eis que os que se alongam de ti, perecerão; tu tens destruido todos aquelles que se desviam de ti.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mas para mim, bom é approximar-me de Deus; puz a minha confiança no Senhor Deus, para annunciar todas as tuas obras.
