Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
En salme av Asaf. Ja, Gud er god mot Israel, mot de rene av hjertet.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Men jeg - nær hadde mine føtter snublet, på lite nær var mine trin glidd ut.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
For jeg harmedes over de overmodige da jeg så at det gikk de ugudelige vel.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
For de er fri for lidelser inntil sin død, og deres styrke er vel ved makt.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
De kjenner ikke til nød som andre folk, og de blir ikke plaget som andre mennesker.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Derfor er overmot deres halssmykke, vold omhyller dem som et klædebon.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Deres øine står ut av fedme, hjertets tanker bryter frem.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
De håner og taler i ondskap om undertrykkelse; fra det høie taler de.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
De løfter sin munn op til himmelen, og deres tunge farer frem på jorden.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Derfor får de sitt folk til å vende sig om til dem, og vann i overflod suger de i sig.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Og de sier: Hvorledes skulde Gud vite noget? Er det vel kunnskap hos den Høieste?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Se, dette er de ugudelige, og evig trygge vokser de i velmakt.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Ja, forgjeves har jeg renset mitt hjerte og tvettet mine hender i uskyld;
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
jeg blev dog plaget hele dagen, og hver morgen kom til mig med tukt.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Dersom jeg hadde sagt: Jeg vil tale således, se, da hadde jeg vært troløs mot dine barns slekt.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Og jeg tenkte efter for å forstå dette; det var en plage i mine øine
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
- inntil jeg gikk inn i Guds helligdommer og gav akt på deres endelikt.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Ja, på glatte steder setter du dem; du lot dem falle, så de gikk til grunne.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Hvor de blev ødelagt i et øieblikk! De gikk under og tok ende med forferdelse.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Likesom en akter for intet en drøm når en har våknet op, således akter du, Herre, deres skyggebillede for intet når du våkner op.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Når mitt hjerte var bittert, og det stakk mig i mine nyrer,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
da var jeg ufornuftig og forstod intet; som et dyr var jeg imot dig.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Men jeg blir alltid hos dig, du har grepet min høire hånd.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Du leder mig ved ditt råd, og derefter optar du mig i herlighet.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Hvem har jeg ellers i himmelen? Og når jeg har dig, har jeg ikke lyst til noget på jorden.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Vansmekter enn mitt kjød og mitt hjerte, så er dog Gud mitt hjertes klippe og min del evindelig.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
For se, de som holder sig borte fra dig, går til grunne; du utrydder hver den som faller fra dig i hor.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Men for mig er det godt å holde mig nær til Gud; jeg setter min lit til Herren, Israels Gud, for å fortelle alle dine gjerninger.
