Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Psalmus Asaph. Quam bonus Israel Deus his qui recto sunt corde!
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Mei autem pene moti sunt pedes: pene effusi sunt gressus mei.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Quia zelavi super iniquos, pacem peccatorum videns.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Quia non est respectus morti eorum: et firmamentum in plaga eorum.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
In labore hominum non sunt, et cum hominibus non flagellabuntur:
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Ideo tenuit eos superbia, operti sunt iniquitate et impietate sua.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Prodiit quasi ex adipe iniquitas eorum: transierunt in affectum cordis.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Cogitaverunt, et locuti sunt nequitiam: iniquitatem in excelso locuti sunt.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Posuerunt in cælum os suum: et lingua eorum transivit in terra.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Ideo convertetur populus meus hic: et dies pleni invenientur in eis.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Et dixerunt: Quomodo scit Deus, et si est scientia in excelso?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Ecce ipsi peccatores, et abundantes in sæculo, obtinuerunt divitias.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Et dixi: Ergo sine causa iustificavi cor meum, et lavi inter innocentes manus meas:
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Et fui flagellatus tota die, et castigatio mea in matutinis.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Si dicebam: Narrabo sic: ecce nationem filiorum tuorum reprobavi.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Existimabam ut cognoscerem hoc, labor est ante me:
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Donec intrem in Sanctuarium Dei: et intelligam in novissimis eorum.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Verumtamen propter dolos posuisti eis: deiecisti eos dum allevarentur.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Quomodo facti sunt in desolationem, subito defecerunt: perierunt propter iniquitatem suam.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Velut somnium surgentium Domine, in civitate tua imaginem ipsorum ad nihilum rediges.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Quia inflammatum est cor meum, et renes mei commutati sunt:
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
et ego ad nihilum redactus sum, et nescivi.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Ut iumentum factus sum apud te: et ego semper tecum.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Tenuisti manum dexteram meam: et in voluntate tua deduxisti me, et cum gloria suscepisti me.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Quid enim mihi est in cælo? et a te quid volui super terram?
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Defecit caro mea et cor meum: Deus cordis mei, et pars mea Deus in æternum.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Quia ecce, qui elongant se a te, peribunt: perdidisti omnes, qui fornicantur abs te.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mihi autem adhærere Deo bonum est: ponere in Domino Deo spem meam: ut annunciem omnes prædicationes tuas, in portis filiæ Sion.
