Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Quanto è buono Dio con i giusti, con gli uomini dal cuore puro! Salmo. Di Asaf.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Per poco non inciampavano i miei piedi, per un nulla vacillavano i miei passi,
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
perché ho invidiato i prepotenti, vedendo la prosperità dei malvagi.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Non c'è sofferenza per essi, sano e pasciuto è il loro corpo.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Non conoscono l'affanno dei mortali e non sono colpiti come gli altri uomini.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Dell'orgoglio si fanno una collana e la violenza è il loro vestito.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Esce l'iniquità dal loro grasso, dal loro cuore traboccano pensieri malvagi.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Scherniscono e parlano con malizia, minacciano dall'alto con prepotenza.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Levano la loro bocca fino al cielo e la loro lingua percorre la terra.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Perciò seggono in alto, non li raggiunge la piena delle acque.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Dicono: «Come può saperlo Dio? C'è forse conoscenza nell'Altissimo?».
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Ecco, questi sono gli empi: sempre tranquilli, ammassano ricchezze.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Invano dunque ho conservato puro il mio cuore e ho lavato nell'innocenza le mie mani,
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
poiché sono colpito tutto il giorno, e la mia pena si rinnova ogni mattina.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Se avessi detto: «Parlerò come loro», avrei tradito la generazione dei tuoi figli.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Riflettevo per comprendere: ma fu arduo agli occhi miei,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
finché non entrai nel santuario di Dio e compresi qual è la loro fine.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Ecco, li poni in luoghi scivolosi, li fai precipitare in rovina.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Come sono distrutti in un istante, sono finiti, periscono di spavento!
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Come un sogno al risveglio, Signore, quando sorgi, fai svanire la loro immagine.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Quando si agitava il mio cuore e nell'intimo mi tormentavo,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
io ero stolto e non capivo, davanti a te stavo come una bestia.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Ma io sono con te sempre: tu mi hai preso per la mano destra.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Mi guiderai con il tuo consiglio e poi mi accoglierai nella tua gloria.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Chi altri avrò per me in cielo? Fuori di te nulla bramo sulla terra.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Vengono meno la mia carne e il mio cuore; ma la roccia del mio cuore è Dio, è Dio la mia sorte per sempre.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Ecco, perirà chi da te si allontana, tu distruggi chiunque ti è infedele.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Il mio bene è stare vicino a Dio: nel Signore Dio ho posto il mio rifugio, per narrare tutte le tue opere presso le porte della città di Sion.
