Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Ein Psalm Asaphs. Israel hat dennoch Gott zum Trost, wer nur reines Herzens ist.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen; mein Tritt wäre beinahe geglitten.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Denn es verdroß mich der Ruhmredigen, da ich sah, daß es den Gottlosen so wohl ging.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Denn sie sind in keiner Gefahr des Todes, sondern stehen fest wie ein Palast.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Sie sind nicht in Unglück wie andere Leute und werden nicht wie andere Menschen geplagt.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Darum muß ihr Trotzen köstlich Ding sein, und ihr Frevel muß wohl getan heißen.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Ihre Person brüstet sich wie ein fetter Wanst; sie tun, was sie nur gedenken.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Sie achten alles für nichts und reden übel davon und reden und lästern hoch her.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Was sie reden, daß muß vom Himmel herab geredet sein; was sie sagen, das muß gelten auf Erden.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Darum fällt ihnen ihr Pöbel zu und laufen ihnen zu mit Haufen wie Wasser
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
und sprechen: “Was sollte Gott nach jenen fragen? Was sollte der Höchste ihrer achten?”
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Siehe, das sind die Gottlosen; die sind glücklich in der Welt und werden reich.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Soll es denn umsonst sein, daß mein Herz unsträflich lebt und ich meine Hände in Unschuld wasche,
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
ich bin geplagt täglich, und meine Strafe ist alle Morgen da?
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Ich hätte auch schier so gesagt wie sie; aber siehe, damit hätte ich verdammt alle meine Kinder, die je gewesen sind.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Ich dachte ihm nach, daß ich's begreifen möchte; aber es war mir zu schwer,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
bis daß ich ging in das Heiligtum Gottes und merkte auf ihr Ende.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Ja, du setzest sie aufs Schlüpfrige und stürzest sie zu Boden.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Wie werden sie so plötzlich zunichte! Sie gehen unter und nehmen ein Ende mit Schrecken.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Wie ein Traum, wenn einer erwacht, so machst du, Herr, ihr Bild in der Stadt verschmäht.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Da es mir wehe tat im Herzen und mich stach in meine Nieren,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
da war ich ein Narr und wußte nichts; ich war wie ein Tier vor dir.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Dennoch bleibe ich stets an dir; denn du hältst mich bei meiner rechten Hand,
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich endlich in Ehren an.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Wenn ich nur dich habe, so frage ich nichts nach Himmel und Erde.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Wenn mir gleich Leib und Seele verschmachtet, so bist du doch, Gott, allezeit meines Herzens Trost und mein Teil.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Denn siehe, die von dir weichen, werden umkommen; du bringest um, alle die von dir abfallen.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Aber das ist meine Freude, daß ich mich zu Gott halte und meine Zuversicht setzte auf den Herrn HERRN, daß ich verkündige all dein Tun.
