Žalmy 73
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Aasafin virsi. Totisesti, Jumala on hyvä Israelille, niille, joilla on puhdas sydän.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Mutta minun jalkani olivat vähällä kompastua, askeleeni olivat aivan liukahtaa.
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Sillä minussa nousi kateus ylvästelijöitä kohtaan, kun minä näin jumalattomien menestyvän.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Sillä he ovat vaivoista vapaat kuolemaansa asti, he ovat voimakkaat ja lihavat.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Eivät he koe muitten kuolevaisten tuskia, eikä heitä vaivata niinkuin muita ihmisiä.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Sentähden on ylpeys heillä kaulakoristeena, väkivalta on puku, joka heidät verhoaa.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Heidän silmänsä pullistuvat ulos heidän lihavuudestaan, heidän sydämensä kuvittelut kulkevat valtoimina.
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
He pilkkaavat ja puhuvat väkivallan puheita pahuudessansa, he puhuvat kuin korkeuksista.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Heidän suunsa tavoittelee taivasta, ja heidän kielensä kulkee pitkin maata.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Sentähden heidän kansansa liittyy heihin ja särpii vettä kyllälti.
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Ja he sanovat: "Kuinka Jumala sen tietäisi, onko tietoa Korkeimmalla?"
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Katso, nämä ovat jumalattomat; kuitenkin he elävät ainaisessa rauhassa ja rikastuvat yhäti.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Turhaan minä olen pitänyt sydämeni puhtaana ja pessyt käteni viattomuudessa:
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
minua vaivataan joka aika, ja minä saan joka aamu kuritusta.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Jos olisin sanonut: "Noin minäkin puhun", katso, niin minä olisin ollut petollinen koko sinun lastesi sukua kohtaan.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Minä mietin päästäkseni tästä selvyyteen; mutta se oli minulle ylen vaikeata,
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
kunnes minä pääsin sisälle Jumalan pyhiin salaisuuksiin ja käsitin, mikä heidän loppunsa on oleva.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Totisesti, sinä panet heidät liukkaalle, perikatoon sinä heidät syökset.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Kuinka he joutuvatkaan äkisti turmioon! He hukkuvat, heidän loppunsa on kauhistava.
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Niinkuin unen käy herätessä, niin sinä, Herra, kun heräjät, heidän valhekuvansa hylkäät.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Kun minun sydämeni katkeroitui ja minun munaskuihini pisti,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
silloin minä olin järjetön enkä mitään älynnyt, olin sinun edessäsi kuin nauta.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Kuitenkin minä pysyn alati sinun tykönäsi, sinä pidät minua kiinni oikeasta kädestäni.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Sinä talutat minua neuvosi mukaan ja korjaat minut viimein kunniaan.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Ketä muuta minulla olisi taivaassa! Ja kun sinä olet minun kanssani, en minä mistään maan päällä huoli.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Vaikka minun ruumiini ja sieluni nääntyisi, Jumala on minun sydämeni kallio ja minun osani iankaikkisesti.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Sillä katso, jotka sinusta eriävät, ne hukkuvat, sinä tuhoat kaikki, jotka haureudessa sinusta luopuvat.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Mutta minun onneni on olla Jumalaa lähellä, minä panen turvani Herraan, Herraan, kertoakseni kaikkia sinun tekojasi.
