Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
ʻE Sihova, ʻoku ou falala kiate koe ʻoua naʻa tuku au ke u mā ʻo taʻengata.
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
Fakamoʻui au ʻi hoʻo māʻoniʻoni, pea tuku ke u hao: fakatokangaʻi ho fofonga kiate au, ʻo fakamoʻui au.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Ke ke ʻiate au ko e nofoʻanga mālohi ʻaia te u hū maʻuaipē ki ai: kuo ke fekau ke fakamoʻui au; he ko koe ko hoku makatuʻu mo hoku hūfanga.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
ʻE hoku ʻOtua, ke ke fakamoʻui au mei he nima ʻoe kau angahala, mei he nima ʻoe kau tangata taʻemāʻoniʻoni mo angamālohi.
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
He ko koe, ʻE ʻEiki Sihova, ko ʻeku ʻamanaki lelei: ko koe ko hoku falalaʻanga talu ʻeku kei siʻi.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
Kuo ke poupou au talu ʻeku [māvae ]mei he manāva: ko koe ia naʻe toʻo au mei he fatu ʻo ʻeku faʻē: te u fakafetaʻi maʻuaipē kiate koe.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
ʻOku ou hangē ko e meʻa fakaofo ki he tokolahi: ka ko koe ko hoku hūfanga mālohi.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Tuku ke pito hoku ngutu ʻaki hoʻo fakamālō mo hoʻo fakaʻapaʻapa ʻi he ʻaho kotoa pē.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Pea ʻoua naʻa siʻaki au ʻi he ʻaho ʻo ʻeku motuʻa; ʻoua naʻa liʻaki au ʻoka mole ʻiate au ʻeku mālohi.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
He ʻoku lea kovi kiate au ʻa hoku ngaahi fili; pea ko kinautolu ʻoku lamasi hoku laumālie ʻoku nau fakakaukau fakataha,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
ʻO nau pehē, “Kuo liʻaki ia ʻe he ʻOtua: fakatanga ʻo puke ia; he ʻoku ʻikai ha tokotaha ke fakamoʻui ia.”
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
ʻE ʻOtua, ʻoua naʻa ke mamaʻo ʻiate au: ʻE hoku ʻOtua, ke ke fai vave ke tokoni au.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Tuku ke puputuʻu mo ʻauha ʻakinautolu ʻoku nofo ko e fili ki hoku laumālie; ke ʻufiʻufi ʻaki ʻae mā mo e manuki ʻakinautolu ʻoku kumi ke u kovi.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Ka te u ʻamanaki lelei maʻuaipē, pea ʻe tupulekina pe ʻeku fakamālō kiate koe.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
ʻE fakahā atu ʻe hoku ngutu ʻa hoʻo māʻoniʻoni mo hoʻo fakamoʻui ʻi he ʻaho kotoa pē; he ʻoku ʻikai te u ʻilo ki hono lau ʻo ia.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
Te u ʻalu ʻi he mālohi ʻae ʻEiki ko Sihova: te u fakahā hoʻo māʻoniʻoni, ʻio, ʻoʻou pe.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
ʻE ʻOtua, kuo ke akonakiʻi au talu ʻeku kei siʻi: pea talu mei muʻa mo ʻeku fakahā atu ʻa hoʻo ngaahi ngāue fakaofo.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Pea ko eni foki, ʻE ʻOtua, ʻi heʻeku motuʻa mo ʻuluhinā, ʻoua naʻa ke liʻaki au; kaeʻoua ke u fakahā ho mālohi ki he toʻutangata ni, mo hoʻo māfimafi kiate kinautolu kotoa pē ʻe haʻu.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
Ko hoʻo māʻoniʻoni foki, ʻE ʻOtua, ʻoku māʻolunga ʻaupito, ʻa koe naʻa ke fai ʻae ngaahi meʻa lahi: ʻE ʻOtua, ko hai ʻoku hangē ko koe!
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
ʻA koe, kuo ke fakahā kiate au ʻae ngaahi mamahi ʻoku lahi mo kovi, te ke toe fakaake au, ʻo toe ʻohake au mei he loto kelekele.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Te ke fakatupulekina hoku nāunauʻia, ʻo fakafiemālieʻi au ʻi he potu kotoa pē.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
ʻE hoku ʻOtua, te u fakamālō foki kiate koe, ʻio, ki hoʻo moʻoni ʻaki ʻae saliteli: te u hiva kiate koe ʻaki ʻae haʻape, ʻa koe koe tokotaha māʻoniʻoni ʻa ʻIsileli.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
ʻE fiefia lahi hoku loungutu ʻo kau ka hiva kiate koe; mo hoku laumālie ʻaia kuo ke huhuʻi.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
ʻE talanoa ʻa hoku ʻelelo foki ki hoʻo māʻoniʻoni ʻi he ʻaho kotoa pē: he kuo puputuʻu, kuo hoko ʻo mā, ʻakinautolu ʻoku kumi ke u kovi.
