Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
Til deg, Herre, flyr eg, lat meg aldri verta til skammar!
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
Fria meg ut og berga meg ved di rettferd, bøyg ditt øyra til meg og frels meg!
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Ver meg eit berg til å bu på, der eg alltid kann koma! Du hev påbode frelsa for meg, for du er mitt fjell og mi festning.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Min Gud, berga meg frå handi til den ugudlege, frå hans neve som er urettferdig og gjer valdsverk!
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
For du er den eg vonar på, Herre, Herre, den eg set mi lit til alt frå ungdomen.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
På deg hev eg studt meg alt frå morsfanget; du er den som drog meg ut or morslivet, um deg vil eg alltid syngja min lovsong.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
Som eit under hev eg vore for mange; men du er mi sterke borg.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Min munn er full av ditt lov, av di æra heile dagen.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Kasta meg ikkje burt i min alderdom, forlat meg ikkje når mi kraft vert til inkjes!
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
For mine fiendar hev sagt um meg, og dei som lurar på mi sjæl, legg råder i hop,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
og segjer: «Gud hev forlate honom; forfylg honom og tak honom, for det er ingen som bergar!»
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Gud, ver ikkje langt frå meg! Min Gud, kom meg snart til hjelp!
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Lat deim som stend etter mitt liv, verta til skammar og ganga til grunnar! Lat deim som søkjer mi ulukka, verta klædde i spott og skam!
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Men eg vil alltid venta, og stødt vil eg lova deg meir og meir.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Min munn skal fortelja um di rettferd, um di frelse all dagen, for eg veit ikkje tal på deim.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
Eg vil koma fram med Herrens, Herrens velduge verk, eg vil forkynna di rettferd, berre di.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Gud, du hev lært meg upp alt frå ungdomen, og til dessa kunngjer eg dine undergjerningar.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Forlat meg då ikkje heller når eg vert gamall og grå, du Gud, til dess eg fær forkynna um din arm til ei onnor ætt, um di magt til kvar den som skal koma.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
Og di rettferd, Gud, når upp til det høge, du Gud, som hev gjort store ting, kven er som du?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Du som hev late oss sjå mange trengslor og ulukkor, du vil gjera oss livande att og draga oss upp att or dypterne i jordi.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Du vil lata meg veksa og vil venda um og trøysta meg.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
So vil eg prisa deg med harpespel, din truskap, min Gud! Eg vil syngja deg lov med cither, du Israels Heilage.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Mine lippor skal fegnast når eg syng deg lov, og mi sjæl, som du hev løyst ut.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Ogso tunga mi skal heile dagen kveda ut di rettferd, for dei hev vorte til skam og spott, dei som søkjer mi ulukka.
