Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
Til dig, Herre, setter jeg min lit; la mig aldri i evighet bli til skamme!
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
Utfri mig og redd mig ved din rettferdighet! Bøi ditt øre til mig og frels mig!
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Vær mig en klippe til bolig, dit jeg alltid kan gå, du som har fastsatt frelse for mig! For du er min klippe og min festning.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Min Gud, utfri mig av den ugudeliges hånd, av den urettferdiges og undertrykkerens vold!
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
For du er mitt håp, Herre, Herre min tillit fra min ungdom av.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
Til dig har jeg støttet mig fra mors liv av; du er den som drog mig ut av min mors skjød; om dig vil jeg alltid synge min lovsang.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
Som et under har jeg vært for mange, men du er min sterke tilflukt.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Min munn er full av din pris, hele dagen av din herlighet.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Forkast mig ikke i alderdommens tid, forlat mig ikke når min kraft forgår!
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
For mine fiender har sagt om mig, de som tar vare på mitt liv, rådslår tilsammen
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
og sier: Gud har forlatt ham; forfølg og grip ham, for det er ingen som redder!
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Gud, vær ikke langt borte fra mig! Min Gud, skynd dig å hjelpe mig!
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
La dem som står mig efter livet, bli til skamme og gå til grunne! La dem som søker min ulykke, bli klædd i skam og spott!
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Og jeg vil alltid håpe, og til all din pris vil jeg legge ny pris.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Min munn skal fortelle om din rettferdighet, hele dagen om din frelse; for jeg vet ikke tall derpå.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
Jeg vil fremføre Herrens, Israels Guds veldige gjerninger, jeg vil prise din rettferdighet, din alene.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Gud, du har lært mig det fra min ungdom av, og inntil nu kunngjør jeg dine undergjerninger.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Forlat mig da heller ikke inntil alderdommen og de grå hår, Gud, inntil jeg får kunngjort din arm for efterslekten, din kraft for hver den som skal komme.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
Og din rettferdighet, Gud, når til det høie; du som har gjort store ting, Gud, hvem er som du?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Du som har latt oss se mange trengsler og ulykker, du vil igjen gjøre oss levende og igjen dra oss op av jordens avgrunner.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Du vil øke min storhet og vende om og trøste mig.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
Så vil jeg også prise dig med harpespill, din trofasthet, min Gud! Jeg vil lovsynge dig til citar, du Israels Hellige!
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Mine leber skal juble, for jeg vil lovsynge dig, og min sjel, som du har forløst.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Min tunge skal også hele dagen tale om din rettferdighet; for de er blitt til spott, de er blitt til skamme, de som søker min ulykke.
