Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Pomozi mi, Bože, jer doðe voda do duše.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Propadam u dubokom glibu, gdje nema dna; tonem vodi u dubine, i vali me zatrpavaju.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Iznemogoh vièuæi, promuèe mi grlo, pobijelješe mi oèi pogledajuæi Boga.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Onijeh koji mrze na me ni za što ima više nego kose na glavi mojoj; osiliše koji hoæe da me pogube, lažljivi neprijatelji moji. Što nijesam otimao, valja da vratim.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Bože! ti znaš je li u meni bezumlje, i krivice moje nijesu sakrivene od tebe.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Nemoj da se postide u meni koji se uzdaju u tebe, Gospode, Gospode nad vojskama! Nemoj da se posrame u meni koji traže tebe, Bože Izrailjev!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Jer tebe radi podnosim rug, i sramota popade lice moje.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Tuðin postadoh braæi svojoj, i neznan sinovima matere svoje.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Jer revnost za kuæu tvoju jede me i ruženja onijeh koji tebe ruže padaju na me.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Plaèem, postim se dušom svojom, i to mi se prima za zlo;
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Mjesto haljine oblaèim vreæu, i bivam im prièa.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
O meni se razgovaraju sjedeæi na vratima, pijuæi vino pjevaju me.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
A ja se molim tebi, Gospode; vrijeme je da se smiluješ, Bože; po velikoj milosti svojoj usliši me, jer je istinito spasenje tvoje.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Izvadi me iz gliba, da ne propadnem; da se izbavim od nenavidnika i iz duboke vode;
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Da me ne uzme voda na maticu, da me ne proždre puèina, i da ne sklopi jama nada mnom ždrijela svojega.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Usliši me, Gospode, jer je blagost tvoja milosrdna, po velikoj dobroti svojoj pogledaj me.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Nemoj odvratiti lica svojega od sluge svojega; jer me je tuga; pohitaj, usliši me.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Približi se duši mojoj, izbavi je; nasuprot neprijateljima mojim izbavi me.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Ti znaš pod kakvim sam rugom, stidom i sramotom; pred tobom su svi neprijatelji moji.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Sramota satr srce moje, iznemogoh; èekam hoæe li se kome sažaliti, ali nema nikoga; hoæe li me ko potješiti, ali ne nalazim.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Daju mi žuè da jedem, i u žeði mojoj poje me octom.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Trpeza njihova neka im bude mreža i zamka, to neka im bude plata.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Neka im potamne oèi njihove, da ne vide, i njihove bedre raslabi zasvagda.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Izlij na njih jarost svoju, i plamen gnjeva tvojega neka ih obuzme!
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Stan njihov neka opusti, i u njihovijem šatorima neka ne bude nikoga da živi.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Jer koga si ti porazio, oni gone, i umnožavaju jade onima koje si ti ranio.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Meæi na njih krivicu za krivicom, da ne doðu do pravde tvoje.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Neka se izbrišu iz knjige živijeh, i s pravednicima nek ne budu zapisani.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
A ja sam ništ i bolan; pomoæ tvoja, Bože, nek me zakloni.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Slaviæu ime Božije u pjesmi, velièaæu ga u hvali.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
To je Bogu milije od vola, od teleta s rogovima i s papcima.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Vidjeæe ništi i radovaæe se. Koji tražite Boga, oživjeæe srce vaše.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Jer Bog èuje uboge, i sužanja svojih ne ogluša se.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Neka ga hvale nebesa i zemlja, mora i sve što se u njima mièe!
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Jer æe Bog spasti Sion, sazidaæe gradove Judine; i ljudi æe se ondje naseliti i naslijediæe ga.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
I natražje æe se sluga njegovijeh utvrditi u njemu, i koji ljube ime njegovo nastavaæe na njemu.
