Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Til songmeisteren, etter «Liljor»; av David. Frels meg, Gud! for vatni trengjer seg inn på livet.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Eg er sokken ned i det djupe dike der det inkje fotfeste er, eg er komen ut i ovdjupe vatn, og flodi fløymer yver meg.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Eg er trøytt av mi roping, det brenn i min strupe, mine augo er upptærde, med di eg ventar på min Gud.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Fleire enn håri på mitt hovud er dei som hatar meg utan orsak, mange er dei som vil meg tyna meg, som utan grunn er mine fiendar; det eg ikkje hev rana, skal eg no gjeva attende.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Gud, du kjenner min dårskap, og all mi syndeskuld er ikkje løynd for deg.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Lat deim ved meg ikkje verta til skammar, dei som ventar på deg, Herre, Herre, allhers drott! Lat deim ikkje ved meg verta skjemde, dei som søkjer deg, Israels Gud!

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

For di skuld ber eg hæding, skjemsla ligg yver mitt andlit.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Eg hev vorte framand hjå brørne mine, og ein utlending hjå borni til mor mi.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

For brennhug for ditt hus hev ete meg upp, og deira spottord som spottar deg, hev falle på meg.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Då mi sjæl græt medan eg fasta, vart eg spotta for det.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Då eg laga ein sekk til klædde for meg, vart eg eit ordtøke for deim.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Dei som sit i porten, røder um meg, og drikkarane syng um meg.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Men eg kjem med mi bøn til deg, Herre, i nådetidi, Gud, for di store miskunn; svara meg med di trufaste hjelp!

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Fria meg ut or søyla, og lat meg ikkje søkka! Lat meg verta utfria frå deim som hatar meg og frå dei djupe vatni!

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Lat ikkje vatsflodi fløyma yver meg, og ikkje djupet svelgja meg, og heller ikkje brunnen lata att sitt gap yver meg!

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Svara meg, Herre, for din nåde er god, etter di store miskunn vend deg til meg!

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Og løyn ikkje di åsyn for tenaren din, for eg er i naud; svara meg snart!

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Kom nær til mi sjæl, løys henne ut! Frels meg for mine fiendar skuld!

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Du kjenner mi spott og skam og vanæra, for di åsyn stend alle dei som trengjer meg.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Spottord hev brote mitt hjarta sund, so eg er sjuk; eg venta på medynk, men der var ingi, og på trøystarar, men eg fann ingen.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Og dei gav meg gall å eta, og då eg var tyrst, gav dei meg eddik å drikka.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Lat bordet deira framfyre deim verta ei snara, og ei gildra for deim når dei er trygge!

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Lat augo deira dimmast so dei ikkje ser, og lat deira lender alltid skjelva!

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Renn ut yver deim din vreide, og lat din brennande harm nå deim!

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Lat deira bustad verta øydd, lat det ingen vera som bur i deira tjeld!

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

For dei forfylgjer den som du hev slege, og dei fortel um pinsla åt deim som du hev gjenomstunge.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Lat deim leggja syndeskuld til si syndeskuld, og lat deim ikkje koma til di rettferd!

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Lat deim verta utstrokne or livsens bok, og ikkje verta innskrivne med dei rettferdige!

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Men eg er ein arming full av verk, Gud, lat di frelsa berga meg!

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Eg vil lova Guds namn med song og høglova honom med takksegjing,

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

og det skal tekkjast Herren betre enn ein ung ukse med horn og klauver.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Når spaklyndte ser det, vil dei gleda seg; de som søkjer Gud - må dykkar hjarta liva!

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

For Herren høyrer på dei fatige, og sine fangar vanvyrder han ikkje.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Himmel og jord skal lova honom, havet og alt som krek i det.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

For Gud skal frelsa Sion og byggja byarne i Juda, og dei skal bu der og eiga deim.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Og avkjømet til hans tenarar skal erva deim, og dei som elskar hans namn, skal bu der.