Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

[Salmo] di Davide, [dato] al Capo de' Musici, sopra Sosannim SALVAMI, o Dio; Perciocchè le acque son pervenute infino all'anima.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Io sono affondato in un profondo pantano, Ove non [vi è luogo] da fermare [il piè]; Io son giunto alle profondità dell'acqua, e la corrente m'inonda.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Io sono stanco di gridare, io ho la gola asciutta; Gli occhi mi son venuti meno, aspettando l'Iddio mio.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Quelli che mi odiano senza cagione Sono in maggior numero che i capelli del mio capo; Quelli che mi disertano, [e] che mi sono nemici a torto, si fortificano; Ecco là, io ho renduto ciò che non aveva rapito.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

O Dio, tu conosci la mia follia; E le mie colpe non ti sono occulte.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

O Signore, Dio degli eserciti, Quelli che sperano in te non sieno confusi per cagion di me; Quelli che ti cercano non sieno svergognati per me, O Dio d'Israele.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Perciocchè per l'amor di te io soffro vituperio; Vergogna mi ha coperta la faccia.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Io son divenuto strano a' miei fratelli, E forestiere a' figliuoli di mia madre.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Perciocchè lo zelo della tua Casa mi ha roso; E i vituperii di quelli che ti fanno vituperio mi caggiono addosso.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Io ho pianto, [affliggendo] l'anima mia col digiuno; Ma [ciò] mi è tornato in grande obbrobrio.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Ancora ho fatto d'un sacco il mio vestimento; Ma son loro stato in proverbio.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Quelli che seggono nella porta ragionano di me; E le canzoni de' bevitori di cervogia [ne] parlano.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Ma quant'è a me, o Signore, la mia orazione [s'indirizza] a te; [Egli vi è] un tempo di benevolenza; O Dio, per la grandezza della tua benignità, E per la verità della tua salute, rispondimi.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Tirami fuor del pantano, che io non vi affondi, [E] che io sia riscosso da quelli che mi hanno in odio, Dalle profondità delle acque;

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Che la corrente delle acque non m'inondi, E che il gorgo non mi tranghiotta, E che il pozzo non turi sopra me la sua bocca.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Rispondimi, o Signore; perciocchè la tua benignità [è] buona; Secondo la grandezza delle tue compassioni riguarda verso me.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

E non nascondere il tuo volto dal tuo servo; Perciocchè io son distretto; affrettati, rispondimi.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Accostati all'anima mia, riscattala; Riscuotimi, per cagion de' miei nemici.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Tu conosci il vituperio, l'onta, e la vergogna che mi è fatta; Tutti i miei nemici [son] davanti a te.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Il vituperio mi ha rotto il cuore, e io son tutto dolente; Ed ho aspettato che alcuno si condolesse meco, ma non [vi è stato] alcuno; Ed [ho aspettati] de' consolatori, ma non [ne] ho trovati.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Hanno, oltre a ciò, messo del veleno nella mia vivanda; E, nella mia sete, mi hanno dato a bere dell'aceto.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Sia la lor mensa un laccio [teso] davanti a loro; E le lor prosperità [sieno loro] una trappola.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Gli occhi loro sieno oscurati, sì che non possano vedere; E fa' loro del continuo vacillare i lombi.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Spandi l'ira tua sopra loro, E colgali l'ardor del tuo cruccio.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Sieno desolati i lor palazzi; Ne' lor tabernacoli non vi sia alcuno abitatore.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Perciocchè hanno perseguitato colui che tu hai percosso, E fatte le lor favole del dolore di coloro che tu hai feriti.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Aggiugni loro iniquità sopra iniquità; E non abbiano giammai entrata alla tua giustizia.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Sieno cancellati dal libro della vita; E non sieno scritti co' giusti.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Ora, quant'è a me, io [sono] afflitto e addolorato; La tua salute, o Dio, mi levi ad alto.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Io loderò il Nome di Dio con cantici, E lo magnificherò con lode.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

E [ciò] sarà più accettevole al Signore, che bue, [Che] giovenco con corna ed unghie.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

I mansueti, vedendo [ciò], si rallegreranno; Ed il cuor vostro viverà, [o voi] che cercate Iddio.

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Perciocchè il Signore esaudisce i bisognosi, E non isprezza i suoi prigioni.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Lodinlo i cieli e la terra; I mari, e tutto ciò che in essi guizza.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Perciocchè Iddio salverà Sion, ed edificherà le città di Giuda; E [coloro] vi abiteranno, e possederanno Sion per eredità.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

E la progenie de' suoi servitori l'erederà; E quelli che amano il suo Nome abiteranno in essa.