Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Frelsaðu mig, ó Guð, því að vatnið hækkar sífellt
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
og ég sekk æ dýpra í þessa botnlausu leðju.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Ég er útgrátinn og örmagna, hálsinn þurr og sár og augun þrútin. Góði Guð, bjargaðu mér!
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Þeir eru margir sem hata mig að ástæðulausu, fjöldi manna sem brugga mér banaráð. Þó er ég saklaus. Þeir heimta að ég bæti það sem ég hef ekki brotið!
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Ó, Guð, þú þekkir heimsku mína og syndir.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Drottinn Guð, þú sem ræður hersveitum himnanna, láttu mig ekki verða til hneykslunar þeim sem treysta þér. Þú Guð Ísraels, forðaðu mér frá því að valda þeim vonbrigðum,
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
þó svo að þín vegna sé ég hæddur og smáður.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Jafnvel bræður mínir sniðganga mig!
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Guð, þú ert í huga mér öllum stundum og um musteri þitt hugsa ég. Og vegna þess að ég held uppi málstað þínum, hata þeir mig, rétt eins og þig.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Ég hef fastað og iðrast frammi fyrir þér, en þeir hæddu mig engu að síður.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Ég klæddist hærusekk – tákni auðmýktar og iðrunar – og þá ortu þeir um mig níðvísu!
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Ég er nýjasta fréttin í bænum og jafnvel rónarnir spotta mig!
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
En ég held áfram að biðja til þín, Drottinn, og gefst ekki upp, því að þú hlustar! Svaraðu mér með blessun þinni og miskunnaðu mér.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Dragðu mig upp úr leðjunni, Drottinn, ég finn að ég er að sökkva! Forðaðu mér frá óvinum mínum, úr þessum hræðilega pytti!
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Láttu ekki flóðið taka mig, hringiðuna svelgja mig!
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Ó, Drottinn, svaraðu bænum mínum, vegna gæsku þinnar og náðar við mig.
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Snúðu ekki við mér bakinu, því að ég er í nauðum staddur! Flýttu þér! Komdu og frelsaðu mig!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Drottinn, komdu og bjargaðu mér! Leystu mig undan ofríki óvina minna.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Þú sérð þá og þekkir háðsglósur þeirra, hvernig þeir níða mig niður.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Háðsyrði þeirra hafa sært mig djúpu sári og andi minn örmagnast. Ó, ef einhver hefði sýnt mér samúð og einhver viljað hugga mig!
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Þeir færðu mér eitraðan mat – malurt – og edik við þorstanum.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Verði gleði þeirra að sorg og friður þeirra að skelfingu.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Myrkur komi yfir þá, blinda og ringulreið.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Reiði þín upptendrist gegn þeim og eldur þinn tortími þeim.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Leggðu hús þeirra í rúst svo að þar búi enginn framar.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Því að þeir ofsækja þann sem þú hefur slegið og hlæja að kvöl þess sem þú hefur gegnumstungið.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Skráðu hjá þér allar syndir þeirra, já láttu enga gleymast.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Strikaðu þá út af listanum yfir þá sem fá að lifa, leyfðu þeim ekki að njóta lífsins með réttlátum.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Ó, Guð, frelsaðu mig úr þessari neyð! Ég veit að þú munt bjarga mér!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ég lofa Guð í ljóði, mikla hann með lofsöng.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Það mun gleðja hann meira en margs konar fórnir.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Hinir auðmjúku munu sjá að Drottinn hjálpar mér og þeir munu gleðjast. Já, gleðjist, þið sem leitið Guðs!
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Því að Drottinn heyrir hróp hinna snauðu, og snýr ekki við þeim bakinu.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Himinn og jörð, lofið Drottin, og hafið og allt sem í því er!
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Því að Guð mun frelsa Jerúsalem og endurreisa borgirnar í Júda og þjóð hans mun búa við öryggi.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Börnin munu erfa landið og þeir sem elska Drottin njóta þar friðar og velgengni.
