Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Pour la fin, pour ceux qui seront changés, par David. Sauvez-moi, ô Dieu, parce que des eaux sont entrées dans mon âme.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Je suis enfoncé dans une boue profonde et sans consistance. Je suis venu dans la profondeur de la mer, et une tempête m’a submergé.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Je me suis fatigué en criant, ma gorge est devenue enrouée: mes yeux défaillent, pendant que j’espère en mon Dieu.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Ils se sont multipliés plus que les cheveux de ma tête, ceux qui me haïssent sans sujet. Ils se sont fortifiés, ceux qui me persécutent injustement; ce que je n’avais pas pris, je l’ai pourtant payé.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Ô Dieu, c’est vous qui savez ma folie; et mes péchés ne vous sont point cachés.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Qu’ils ne rougissent pas à cause de moi, ceux qui vous attendent, Seigneur, Seigneur des armées. Qu’ils ne soient pas confondus à mon sujet, ceux qui vous cherchent, ô Dieu d’Israël.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Puisque c’est à cause de vous que j’ai souffert l’opprobre, et que la confusion a couvert ma face.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Je suis devenu étranger à mes frères, un inconnu aux fils de ma mère.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Parce que le zèle de votre maison m’a dévoré, et que les outrages de ceux qui vous insultaient sont tombés sur moi.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

J’ai couvert mon âme dans le jeûne, et on m’en a fait un sujet d’opprobre.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Et j’ai pris pour mon vêtement un cilice, et je suis devenu pour eux un proverbe.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Ceux qui étaient assis à la porte de la ville parlaient contre moi, et ceux qui buvaient du vin me chantaient en dérision.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Pour moi, je vous adresse ma prière, Seigneur; c’est le temps de votre bienveillance, ô Dieu.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Retirez-moi de la fange, afin que je n’y demeure pas enfoncé; délivrez-moi de ceux qui me haïssent, et du fond des eaux.

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Qu’une tempête d’eau ne me submerge pas, qu’un abîme ne m’engloutisse pas; qu’un puits ne referme pas sa bouche sur moi.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Exaucez-moi, Seigneur, parce que votre miséricorde est bienfaisante; selon la multitude de vos bontés, jetez un regard sur moi.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Et ne détournez pas votre face de votre serviteur; parce que je suis tourmenté, exaucez-moi promptement,

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Soyez attentif à mon âme et délivrez-la à cause de mes ennemis: sauvez-moi.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

C’est vous qui connaissez mon opprobre, ma confusion et ma retenue.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Ils sont en votre présence, tous ceux qui me tourmentent: mon cœur a attendu l’opprobre et la misère.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Ils m’ont donné pour nourriture du fiel, et dans ma soif ils m’ont abreuvé de vinaigre.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Que leur table devienne devant eux un filet, et la punition qu’ils méritent, une pierre d’achoppement.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Que leur yeux s’obscurcissent, afin qu’ils ne voient point: et tenez leur dos toujours courbé.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Répandez sur eux votre colère, et que la fureur de votre colère les saisisse.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Que leur habitation devienne déserte, et que dans leurs tabernacles il n’y ait personne qui habite.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Parce qu’ils ont persécuté celui que vous-même vous avez frappé, et qu’ils ont ajouté à la douleur de mes plaies.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Mettez iniquité sur leur iniquité, et qu’ils n’entrent point dans votre justice.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Qu’ils soient effacés du livre des vivants, et qu’avec les justes ils ne soient point écrits.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Pour moi, je suis pauvre et souffrant; votre secours, ô mon Dieu, m’a soutenu.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Je louerai le nom du Seigneur par un cantique, je le glorifierai par ma louange.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

Et cela sera plus agréable à Dieu qu’un jeune veau qui pousse ses cornes et ses ongles.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Que les pauvres voient et se réjouissent: cherchez Dieu et votre âme vivra;

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Parce que le Seigneur a exaucé les pauvres, il n’a pas méprisé ceux qui sont dans les liens.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Que les cieux le louent, ainsi que la terre, la mer et tous les reptiles qu’ils contiennent.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Parce que Dieu sauvera Sion, et que les cités de Juda seront rebâties.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Et la race des serviteurs de Dieu la possédera; et ceux qui aiment son nom y habiteront.