Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Sauve-moi, ô Dieu, car les eaux ont atteint ma vie!
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Je suis plongé dans un bourbier profond, où je ne puis prendre pied; je suis entré dans l'abîme des eaux, et les flots m'ont submergé.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Je suis las de crier; ma gorge est desséchée; mes yeux se consument à attendre mon Dieu.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Ceux qui me haïssent sans cause, passent en nombre les cheveux de ma tête; ceux qui m'attaquent et qui sont mes ennemis sans sujet, se renforcent; je dois alors rendre ce que je n'ai pas ravi.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
O Dieu! tu connais ma folie, et mes fautes ne te sont point cachées.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Que ceux qui s'attendent à toi ne soient pas honteux à cause de moi, Seigneur, Éternel des armées! Que ceux qui te cherchent ne soient pas confus à mon sujet, ô Dieu d'Israël!
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Car c'est pour toi que je porte l'opprobre, et que la honte a couvert mon visage.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Je suis devenu un étranger pour mes frères, et un inconnu pour les fils de ma mère.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Car le zèle de ta maison m'a dévoré, et les outrages de ceux qui t'outragent sont tombés sur moi,
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Et j'ai pleuré en jeûnant; mais cela même m'a été un opprobre.
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
J'ai aussi pris le sac pour vêtement; mais j'ai été l'objet de leurs railleries.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Ceux qui sont assis à la porte s'entretiennent de moi; les buveurs de boissons fortes font de moi le sujet de leurs chansons.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Pour moi, ma prière s'adresse à toi, ô Éternel, dans le temps de ta faveur. O Dieu, selon ta grande bonté, réponds-moi et me délivre, selon ta fidélité!
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Tire-moi du bourbier, et que je n'enfonce pas; que je sois délivré de mes ennemis et des eaux profondes!
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Que le courant des eaux ne me submerge pas, que je ne sois pas englouti par le gouffre, et que la fosse ne referme pas sa bouche sur moi!
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Éternel, réponds-moi, car ta faveur est bonne; selon la grandeur de tes compassions, tourne-toi vers moi!
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Et ne cache pas ta face à ton serviteur, car je suis en détresse; hâte-toi, réponds-moi!
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Approche-toi de mon âme, rachète-la; à cause de mes ennemis, délivre-moi!
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Toi, tu sais mon opprobre, et ma honte, et ma confusion; tous mes adversaires sont devant tes yeux.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
L'opprobre m'a brisé le cœur, et je suis languissant; j'ai attendu de la compassion, mais il n'y en a point; des consolateurs, mais je n'en trouve pas.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Ils mettent du fiel dans ma nourriture, et dans ma soif ils m'abreuvent de vinaigre.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Que leur table devienne un piège devant eux, et un filet dans leur sécurité!
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Que leurs yeux s'obscurcissent pour ne plus voir; et fais trembler continuellement leurs reins!
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Répands sur eux ton indignation, et que l'ardeur de ton courroux les atteigne!
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Que leur demeure soit déserte, et que personne n'habite dans leurs tentes!
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Car ils persécutent celui que tu as frappé, et ils racontent la douleur de ceux que tu as blessés.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Ajoute iniquité à leurs iniquités, et qu'ils n'aient point de part à ta justice.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Qu'ils soient effacés du livre de vie, et ne soient pas inscrits avec les justes!
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Pour moi, je suis affligé et dans la douleur; ta délivrance, ô Dieu, me mettra dans une haute retraite!
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Je célébrerai le nom de Dieu par des chants; je le magnifierai par des louanges.
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Et cela plaira mieux à l'Éternel qu'un taureau, qu'un veau ayant des cornes et l'ongle divisé.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Les humbles le verront et se réjouiront; votre cœur revivra, vous qui cherchez Dieu.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Car l'Éternel écoute les misérables, et il ne dédaigne point ses captifs.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Que les cieux et la terre le louent, les mers et tout ce qui s'y meut!
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Car Dieu sauvera Sion et bâtira les villes de Juda; on y habitera, on la possédera.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
La race de ses serviteurs l'aura pour héritage; ceux qui aiment son nom, y auront leur demeure.
