Žalmy 69
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
За първия певец, по криновете, Давидов псалом Избави ме, Боже; Защото водите стигнаха до душата ми.
2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Потъвам в дълбока тиня, гдето няма твърдо място да застана; Стигнах в дълбоки води, гдето потопът ме покрива.
3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Изнемогвам от викане; гърлото ми е изсъхнало; Очите ми чезнат, докато чакам моя Бог.
4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Тия, които ме мразят без причина, се умножиха повече от космите на главата ми; Укрепиха се моите погубители, които неправедно са мои неприятели; Тогава ме заставиха да върна онова, което не бях грабнал.
5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Боже, Ти знаеш безумието ми; И прегрешенията ми не са скрити от Тебе.
6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Господи Иеова на Силите, да се не посрамят покрай мене ония, които Те чакат; Боже Израилев, да се на опозорят покрай мене ония, които Те търсят.
7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Защото заради Тебе претърпях поругание. Срам покри лицето ми.
8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Чужда станах на братята си, И странен на чадата на майка ми.
9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Защото ревността за Твоя дом ме изяде, И укорите на ония, които укоряват Тебе, паднаха върху мене.
10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Когато плачех в душата си с пост, Това ми стана за укор;
11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Когато облякох вретище за дреха, Станах им за поговорка.
12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
За мене приказват седящите в портата; И аз станах песен на пияниците.
13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Но аз към Тебе отправям молитвата си, Господи, в благоприятно време; Боже, послушай ме според голямата Твоя милост, Според верността на Твоето спасение.
14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Избави ме от тинята, за да не потъна; Нека бъда избавен от ония, които ме мразят, и от дълбоките води.
15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Не дай да ме завлече устрема на водите, Нито да ме погълне дълбочината; И не дай да затвори ямата устието си над мене.
16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Послушай ме, Господи, защото е благо Твоето милосърдие; Според много Твои благи милости погледни на мене;
17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
И не скривай лицето Си от слугата Си, Понеже съм в утеснение; бърже ме послушай.
18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Приближи се при душата ми и я изкупи; Изкупи ме поради неприятелите ми.
19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Ти знаеш как ме укоряват, Как ме посрамват и ме опозоряват; Пред тебе са всичките мои противници.
20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Укор съкруши сърцето ми, и съм много отпаднал; И чаках да ме пожали някой, но нямаше никой, - И утешители, но не намерих.
21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
И дадоха ми жлъчка за ядене, И в жаждата ми ме напоиха с оцет.
22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Трапезата им пред тях нека им стане примка, И когато са на мира нека стане клопка.
23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Да се помрачат очите им та да не видят; И чреслата им направи непрестанно да се тресат.
24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Излей на тях негодуванието Си; И пламъкът на гнева Ти нека ги постигне.
25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Жилището им да запустее, И в шатрите им да няма кой да живее.
26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Защото те гонят онзи, когото Ти си поразил, И говорят за болката на ония, които Ти си наранил.
27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Приложи беззаконие на беззаконието им; И да не участвуват в Твоята правда.
28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Да се изличат от книгата на живота, И с праведните да се не запишат.
29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
А мене, който съм сиромах и скръбен, Да ме възвиши, Боже, Твоето спасение.
30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ще хваля името на Бога с песен, И ще Го възвелича с хваления;
31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
И това ще угоди Господу Повече от вол, - от юнец имащ рога и копита.
32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Смирените ще видят и ще се зарадват; И вие, които търсите Бога, вашето сърце ще се съживи.
33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Защото Господ слуша немощните, И запрените Си не презира.
34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Нека Го хвалят небето и земята, Моретата, и всичко, което се движи в тях.
35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Защото Бог ще избави Сиона, и ще съгради Юдовите градове; И людете Му ще се заселят там, и ще го владеят.
36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Още и потомството на слугите Му ще го наследи, И ония, които обичат името Му, ще живеят в него.
